Článek
Začíná to ránem. Probudíte se s hlavou vykroucenou kamsi do ztracena, sova by vám záviděla, protože na vašem zdravotním polštářku z paměťové pěny si hoví jeden z členů komanda. Obvykle Simba. Druhého máte elegantně přehozeného přes kotníky jako ocelovou skruž. Další ani nevidím, ani necítím, větší porci psů dnes vyhrál manžel.
Původně se totiž počítalo s jedním roztomilým pejskem, ale zkuste si ty ostatní surově vyhnat do jejich vlastních pelíšků u kamen. Strádali by smutkem. Že se vy musíte poskládat jako puzzle, abyste se vůbec vyhrabal z postele, je jim jaksi úplně lhostejné. Milují vás tak, že se na vás musí přilepit.
Sotva otevřete oko a pohnete prstíčkem, nastane apokalypsa. Pět příšer se s nadšeným řevem a jekotem vyřítí z postele ven. Polštáře a deky lítají na všechny strany a smečka se řítí ke dveřím. Manžel je jediný, kdo to umí „vypnout“. Umí zařvat hlasitěji než oni. Já jsem bez šance. Hrabu se z postele a vyhazuji ožužlanou žvýkací kost. Status princezny na hrášku bych nevyhrála.
Jdeme ven. Zahrada je naštěstí dost velká na jejich řádění a skýtá dost podnětů k pohybu. Ať se na mě někdo zlobí, nebo ne, nevyrazím s nimi na sebevražednou misi hromadného venčení. Tady už mají své vyšlapané cestičky, přeskakují překážky a objevují stopy po kočkách, ježcích a jiných tvorech, kteří zavítají na naši zahradu. Občas objeví ježka, ten si z nich nic nedělá. Nejvýš se s nimi podělí o své blešky. Farmacii díky za tablety proti blechám. Je jich pět, to už je slušná společnost a mamina je alfa. Taťka je spíš další štěně.
Jde se na snídani. Stolují kupodivu velice ukázněně, nelezou si do misek, nevrčí a nepřebíhají sem a tam. Přesto je raději hlídáme, krmení může být citlivá záležitost a nemůžeme dovolit, aby si šli po krku.
Jednou z oblíbených zábav je „pomáhat“ při převlékání postelí. Zkuste si napnout prostěradlo se závažím tvořeném pěti psy. Když povlékám cíchu, zaručeně do ní vnikne spolu s přikrývkou alespoň jeden pes. Zoufale sebou mele a snaží se dostat ven. Z přikrývky je uzel, nezbývá, než ji vytáhnout, vyklepat psa z cíchy a začít znovu.
Všichni, kromě Týny, které je ukradený, nesnáší vysavač a snaží se ho zakousnout. Stejně tak mop. Jeden v nestřeženém okamžiku už zamordovali a rozcupovali na cucky.
Bedlivě sledují každý proces s jídlem, co kdyby něco upadlo. Nebo se panička slitovala. Týna je čarodějka, když se správně soustředí, něco mi z prkýnka spadne vždycky a cibule, nebo mrkev to není. Zato kousek párku, masíčka nebo červené papriky, kterou miluje, mi odčaruje zpod nože na zem raz, dva.
Umí spoustu dalších „kouzel“, ale když se konečně vypnou a uloží se ve slastném klidu kolem vás, je tak snadné odpustit jim všechny lumpárny.
