Článek
Po urputném boji, za který by se nemusel stydět ani profesionální rybář při lovu arapaimy, většinou z vany vytáhnu cosi kluzkého, zubatého a vzteklého, co následně zabalím do osušky, pokud se to podaří. Často se to nepodaří, to se pak klouzající ryba dopadem na zem promění v obyklého čtyřnožce, tedy psa a většinu vody oklepe na mě a po celé koupelně.
Po pravdě se psiska snad častěji koupou v jezírku, kam průběžně padají při svém řádění na zahradě. To se kupodivu celkem ochotně nechají osušit ručníkem a tváří se, že právě unikla ze spárů smrti. Co kdyby je ten leknín pokousal. Co teprve vodní kosatec, který by jistě chtěl psí ubožátko omotat dlouhými listy a utopit. Taky tam plavou potápníci a určitě jsou masožraví. Nejvíc trpí Simba. Tulí se do ručníku, nechá se utěšovat, kníká a kňourá, zkrátka trpí.
Já jsem manželovi říkala, že psiska nemá nechávat koukat na ty jeho dokumenty, zvlášť ty o piraňách a velkých zabijáckých rybách. Pak z toho to ubohé zvíře nemá mít trauma. Ještě štěstí, že neviděli Gremlins, ti se po namočení neřízeně množí.
Mnohem vřelejší a naprosto nebojácný vztah mají k našim hygienickým a kosmetickým potřebám. Rozkousali pleťový krém na toaletním stolku a pěkně ho tam rozťapali. Nu, asi to byl jen jeden, nebo jedna z nich. Stopy v podobě otisknutých tlapek tam sice byly, ale rozmazané a mastné. Navíc škody byly zanedbatelné, žádný kriminalista by se takovou prkotinou nezabýval. Popadla jsem roli papírových utěrek a likvidovala následky. Paráda, takhle nablýskanou toaletku jsem neměla nikdy, kam se hrabe leštěnka.
Nikomu nebylo špatně a večeři snědli všichni, lehce namazaní a voňaví byli také všichni, princ i princezny, zřejmě jak se spolu pořád kočkují.
O zubní hygienu dbají spíše sami. Zubní kartáček by asi v jejich tlamkách nepřežil, takže jim kupujeme různé kousací a žvýkací hračky. Zajímá je také naše zubní hygiena.
Na posteli s hnědým přehozem leží dlouhá bílá šňůra. Jsem kreativní tvor, takže šňůr, šňůrek, provazů a provázků mám kupy, snažím se je schovávat, samozřejmě, tak kde to zase vzali, mizerové? Sáhnu, že šňůru seberu a fuj, je to měkké a mazlavé. Zároveň ucítím peprmint. Hm, tak to je ukázková práce vymáčknutí zubní pasty. Krásná, bílá, nepřerušovaná čára. Trochu to otřu a hodím přehoz do pračky.
Je mi jasné, že někde musí být zbytek, rozkousaná tuba a rozmatlaná zubní pasta. Nikde nic nevidím. Pátrám, nakonec si beru i baterku a svítím si pod postel. Vida, je tam, vylovím tubu a kromě lehce okousaného víčka, které je moderně připevněné výrobcem, je tuba s pastou nedotčená. Pes se pod postel nevejde, takže si ji tam viník buď schoval záměrně a už na ni nedosáhl, nebo ji pod postel „odstřelili“ tlapkou při nějaké hře.
Čas od času uloví ručník. Obvykle to skončí jeho okousáním, tak jim na něm udělám uzel, ať ho dorazí. Uršula má však speciální nadání, vykusuje díry uprostřed. Tedy skoro, někdy jí to ujede a otvor vytvoří jinde, ale nikdy neokouše okraje. Zřejmě byla v minulém životě švadlena. Jeden z ulovených froťáčků vykousala opravdu šikovně. Jednu velkou díru přesně uprostřed, dvě menší pod ní.
Úžasné, jen jsem na to koukla a…ideální střih na šatičky pro mého retro medvěda. Vzadu jsem to rozstřihla, na bocích sešila, přišila pár patentek, olemovala krajkou. Paráda, až zase rozcupují ručník, udělám i krajkový čepec.
Tohle jsem si asi zavinila sama, protože psiskám nečistím zuby kartáčkem. Rozkousali víčko a vylili ustní vodu. Samozřejmě tu důkladně čistící, žádný „mild“, tu nepoužíváme. Nevím, jestli si řádně vypláchli ústa, tedy tlamy, okusovatel asi ano, ale určitě vzniklou louži vysušili svými kožíšky. Když jsme dorazili, bylo skoro sucho, jen trio komando bylo lehce zavlhlé a voňavé. Udivilo nás to, podle pravidel a příruček se psi zásadně válí jen v páchnoucích věcech. Naštěstí se neopili.
Mýdlem se nemydlíme, ale několik kousků, vytvarovaných do podoby květu, jsem tu mívala, jen tak pro ozdobu a vůni. Mívala, než je ti bídní čtyřnozí tvorové ulovili a rozkousali. Naprosto nechápu, jak je dokázali ulovit na komodě a už vůbec mi není jasné, proč koušou takový hnus. Neříkejte mi prosím, že mýdlo není hnusné.
Bylo to na vysavač a koberec poté několik dnů krasně voněl, to je pravda. Také mě to zbavilo poněkud nechtěných pracholapek, mýdla jsem koupila na nějaké charitativní akci a když už jsem za ně zaplatila, bylo mi hloupé je jen tak vyhodit.
Ráno mi Tygra dosti nejapně připomněla, že tu podlahu už ale opravdu mám vytřít. Pes prece nemůže žít v takovém svinčíku. Psovi se, na rozdíl například od tchýně, nedá vysvětlovat, že včera večer jsem vytírala a dnes večer budu zase. Ten bláznivej čokl vleče otevřenou lahev se saponátem a za sebou zanechává rozlitou, mokrou stopu. Půl chodby a půl kuchyně je mokré rozlitým čističem podlah. Samozřejmě to hned rozťapali.
Tak se bude vytírat hned. Nejdřív ovšem musím pochytat pět chlupatých střel, naše trio komando a maminku s tatínkem a umýt jim tlapky. Lapám jednoho po druhém, umývám jim tlapy, přece jenom se koncentrovaného saponátu bojím a zavírám je do zadního pokoje, kde šíleně řvou a vztekají se. Mezi tím je saponát rozťapaný uplně všude.
Pění to nehorázně, běžně zvládám s jedním kýblem, teď musím měnit vodu třikrát a to jsem použila raději studenou vodu. Když už jsem tak pěkně propláchla záchod obrovským množstvím pěny, umyju ho taky a když už, tak vydrbu i umyvadlo. Výtečně, máme čisto.
Vypoušťím vzteklou, řvoucí smečku ven, hrnou se do dveří jeden přes druhého, jako by se dostali na svobodu po pěti letech. Usadí se na gauči a uraženě na mně hledí. Ne že by mi to vadilo, chvilka klidu se hodí, než budou chtít pohladit, vylít, nebo vypít mi kafe a šlohnout knížku.
Víte, že když vysypete na koberec hrubou mouku, vysajete s ní všechen schovaný bordýlek ve vláknech? Já jsem to netušila, dokud psiska neuchvátila pytlík s moukou a neroztahali ji v nakousnutém sáčku po celém koberci. Vážně, když jsem to vysála, byl koberec překvapivě čistý.
Dobře, slibuji, že už nikdy nebudu sušit špinavé, zablácené boty v obýváku u kamen. Boty jsem zachránila, ale bláto bylo všude, včetně postele, tam naštěstí jen na přehozu. Zablácený boty do obýváku nepatří, jasný, paničko?
Uklizeno máme, co budeme dělat teď? Že bychom šli shodit kytku v květináči do postele? Nebo že by…ta skříňka v kuchyni vypadá taky zajímavě, možná by chtěla vyklidit, ať si ji panička může pohodlně vytřít.
Psiska mizerný, když to dělám sama, nevyklidím si hrnce na zem, abych je musela umývat znovu! Ale tu skříňku jsem vytřela.
Mám dost, plácnu sebou na postel, pohodlně se opřu, natáhnu si nohy a budu si číst. Chlupatí kámoši se přicourají jeden po druhém a ukládají se okolo mně. Zavládne klid a mír.
