Článek
Právník, který si na sebe musí umět vydělat. Poctivě a v souladu se zákonem. To jsou nehezké věci, pro exekutory.
Jistě, zásada, že dluhy se mají platit, platí a platit by měla. Nicméně, přibývá případů, kde platí, že kde nic není, ani exekutor nebere. Tady už platí, že platíme všichni. Většina lidí, kteří mají za sebou neřešitelné dluhy, se stáhne do šedé ekonomické zóny. Nemá žádný majetek a peníze vydělává „na ruku“. Stát přichází o finance z daní a odvodů na socialním i zdravotním pojištění.
Většinu nesplatitelných dluhů stvoříly nikoliv dluhy samotné, ale úroky, mnohdy nepřiměřené, pokuty za pozdní splácení a později už i nesplácení, odměny advokátů, odměny exekutorů, na které se rovněž nabalovaly další úroky. Takovým způsobem se dluhy staly nesplatitelnými.
Na vznik většiny těchto dluhů by se dalo pohlížet jako na lichvu. Nejdříve se napakovaly společnosti, poskytující lichvářské půjčky a na ně se nabalili exekutoři, jejichž způsoby vymáhání dluhů se mnohdy podobaly spíše řádění loupeživých band. Klidně se, zaštícení vlastní domněnkou, ničím nepodloženou, vrhali na cizí majetky, nejen rodin povinného, ale často „se pletli“ a zabavovali podle shody jmen, podle výskytu dlužníka například na návštěvě, či jako řemeslníka, pracujícího na rekonstrukci bytu. Bezohledně zabavovali domácí mazlíčky i takřka bezcenné věci s citovou hodnotou. Mnoho exekutorů mělo svá komanda, vrhajicí se stejně bezohledně do obydlí a plenící cokoliv, co jim přišlo pod ruku, včetně hraček, dětských postýlek, kočárků.
Raději snad nepsat o prodeji domů hluboko pod cenou, pro několik tisícovek dluhů, zajištěných účtech pro několik desetikorun a mnoha podobných excesech.
V praxi byl zářným příkladem známý exekutor Vrána, jehož praxe naháněla hrůzu i samotné exekutorské komoře. Byl prakticky nezastavitelný a po dlouhý čas i nepostižitelný. Raději nepočítat, kolik životů zničil a nebyl sám, byl jen „jednička“ hrůzné praxe.
Někteří exekutoři se dokonce neostýchali zpronevěřit svěřené finance a používali je pro svou potřebu. Až tady se jednalo o trestný čin, kterým se mohla zaobírat policie a soudy.
Mnoho rodin bylo zničeno děsivou exekutorskou praxí, nejen materiálně, nejen rozpadem rodiny, ale i psychicky, mnozí, které znám, si dodnes nesou traumatizující následky bezuzdného řádění exekutora v jejich životech a domácnostech. Exekutoři dokázali vyplenit takřka celé vesnice.
Později tomu soudy i zákonodárci učinili přítrž, exekuční praxe se pomalu zcivilizovala.
V mezičase se objevily další zajímavé praktiky, kdy těsně před ukončením exekuce promlčením někdo záhadně připsal pár korun na účet exekutora, aby exekuce mohla pokračovat, nebo exekutor vyzval dlužníka, aby uhradil okamzitě nějakou částku na účet exekutora, čimž mohlo dojit k narušení insolvence, což by znamenalo, že by dlužník musel uhradit dluh celý. Tady nastěstí bylo včas zamezeno nejhoršímu.
Pak se objevila srdceryvná zpráva, že 26 exekutorkých úřadů skončí, protože nejsou lidi. Vzhledem k pověsti, kterou si ovšem exekutoři vytvořili sami, není divu, ze seriózní právník nechce být s něčím takovým spojován.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem dluhy vznikaly a jakým způsobem byly vymáhány právě exekutory, zřejmě nejlepším řešením bude právě zánik většiny exekutorských úřadu a jejich vybudování na nových, seriózních základech.
Dluhy se mají platit, někdy je třeba je i vymáhat, ale žijeme v civilizaci, vybudovat exekutorský úřad není totéž, jako vykolíkovat si zábor a ten vytěžit do mrtě, bez ohledu na postup i následky.
Blýská se na lepší časy, zmírňují se podmínky insolvence a stát uzákoněním nových podmínek oddlužení konečně nastavuje podmínky, kdy je šance se dluhů zbavit a po třech letech v insolvenci začít žít nový život. Je otázka, jestli to bude stačit, to ukáže čas.
Já tedy nad zaniklými exekutorskými úřady plakat nebudu, mnoho z nich mělo na svědomí kousky, které do slušné, civilizované společnosti nepatří. Je třeba změnit praxi exekučních řízení a predevším vymáhání dluhů. Ke změně této praxe může přispět zánik některých exekutorských úřadů a vybudovat nové praxe, postavené na civilizovaných základech. Dlužník není nebezpečný zločinec, aby se s ním tak mělo nakládat a to, že má někdo dluhy, neznamená, že by ho měl exekutor právo jestě okrást zabavením, znehodnocením a prodáním jeho majetku hluboko pod cenou, zničit celou rodinu i psychiku všech v okolí dlužníka.
Za mně, byl nejvyšší čas, aby mohla nastat doba smést staré praktiky ze stolu a začít znovu, s rozumem, právnickou profesní ctí a zbavit se špatného jména, které slušného člověka s právním vzděláním od exekutorské praxe odpuzuje. Není tedy divu, že „nejsou lidi“.
https://www.ceska-justice.cz/2024/09/sestadvacet-exekutorskych-uradu-skoncilo-chybi-jim-lide/
https://www.ceska-justice.cz/2024/03/soud-poslal-do-vazby-prazskeho-exekutora-ivanka-mel-zproneverit-desitky-milionu/
https://www.exekuceinfo.cz/pruvodce/zastaveni-exekuce-pro-nemajetnost-a-bezvyslednost?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=PMax&utm_id=20108575887&gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwi5q3BhCiARIsAJCfuZlZKbB7iqhePZ2Z5jU7kI2_w4q4×UcrLnEfg83QeW1pOcbZQpRtnA8aAngiEALw_wcB
https://www.echo24.cz/a/H9vrd/puvodni-zprava-exekutori-neopravnene-chteji-penize-za-tri-dny-insolvence-adkins-legal
https://domaci.hn.cz/c1-64565640-vrana-dela-ostudu-exekutorum-po-jeho-odchodu-se-nam-ulevi-rika-sefka-exekutorske-komory
