Článek
Například nás pozvou na mladistvou párty, kde dáma jistého věku rázem omládne o dvacet let. Možná nás pozvou, abychom jim posloužili jako opička pro jejich zábavu.
Uznávám, že to mladí lidé v dnešní době nemají snadné. Potýkají se s jistou beznadějí, vědí, že světlé zítřky v podobě vlastního bydlení, či skvělá kariéra většinu z nich nečeká. Jenomže každá generace čelí nějakému velkému problému, specifickému právě pro ni.
Prarodiče se museli vypořádat s válkou, rodiče zase s komunistickou zvůlí, současná mladá generace musí čelit chudnutí společnosti po velkém ekonomickém rozkvětu, kterému se bude muset přizpůsobit. To však neznamená, že je správné, aby se chovala arogantně, či sobecky vůči ostatním.
Pokud to mladá generace dělá, akce vyvolává reakci. Reakce na reakci někdy bývá zvláštní ze strany některých „velmi dospělých“ lidí. Zuřivě začnou obhajovat nepříliš vhodné, mírně řečeno, chování, nebo tvrdit, že se nic takového neděje a dokazují si tím, že oni nejsou ti zapšklí staří.
Pokud se navezete do mladých lidí, tak jste zcela jistě nešťastní, zapšklí a závistiví. S nešťastným, zapšklým, závistivým seniorem, či jednoduše „starobou“ se přece nikdo bavit nebude. Možná je to jen obvyklá touha být všemi oblíben. To je hezká myšlenka, ale stojí to příliš mnoho. Mnoho sil, mnoho času a úsilí, také to dost omezuje svobodu.
Potom z toho namísto dámy jistého věku vznikne diblík. To je označení pro ženy nemladého, ale ještě ne starého věku, která nejen že zuřivě hájí nezdvořilé vylomeniny mládeže, ona se jich dokonce zúčastňuje. Krom toho s lidmi o generaci mladší razí za zábavou a cítí se mladě a neopotřebovaně. Také se domnívá, že „mladě“ myslí.
Taktéž někteří pánové to dělají. Někdy je zalije „druhá míza“ a začnou honit zameškané. Také musí myslet „mladě“.
Možná jsou to přesně ty exempláře, které údajně ruší klid v MHD? To už spekuluji. Nakonec i je dožene věk a zdraví.
Ten, kdo se mezi mladými lidmi pohybuje samozřejmě, třeba z důvodu společného zájmu, s mladými lidmi komunikuje přirozeně, ví, že spolu mohou vycházet velice dobře, ale také ví, že kamarádi nejsou. Ne proto, že jsou navzájem neoblíbení, ale proto, že každý z nich žije jiné téma. Společná část cesty, například ve stáji u koní, či na motorkách, může být a většinou také je, velice příjemná a společné hovory také, protože máme společné téma.
Odchodem ze společného prostoru už se ale naše zájmy rozcházejí. Možná je to proto, že jsme své mládí nezanedbali a užili si, co to šlo, takže nemáme potřebu se vracet a dohánět zameškané.
A ano, občas si dovolíme mládeži něco vytknout. Například to, že nezdraví starší jako první, jak praví etiketa. Ne že bychom na tom úzkostlivě lpěli, ale sami dodržujeme základni pravidla společenského chování. Když tedy vlezu do místnosti, nezkoumám složení, ani pohlaví osazenstva, ale pozdravím všechny. Pak očekávám, že ostatní pozdrav opětují, neb, jak by řekl klasik, „i kráva zabučí, když vlezu do chlíva“.
A ne, nemyslím si, že časy, které nastaly, jsou tak nové, že po dětech, nebo mladých lidech nemáme nic chtít. Měli bychom a musíme. Není v jejich zájmu nevědět, že jednoho dne přijde den, kdy na ně nikdo, ale opravdu nikdo nebude zvědavý. Dokonce ani jejich chytřejší a ve společenském životě zběhlejší vrstevníci.
Naopak, ti, kteří se umí chovat ve společnosti ostatních lidí, budou mít strategickou výhodu. Předběhnout bábinku cestou do autobusu je totiž jiná politika, než předběhnout choť majitele firmy do výtahu. Jistě, pokud ji zná, tak se možná i ukloní, ale pokud ji nezná a automaticky nepoužije správnou formulku slušného chování, může to mít jiný dosah, než naštvaný článek na internetu.
Jistěže vím, že i za našich mladých časů se mládeži vytýkalo ledacos, ale kupodivu, z těch „rebelů“ nic moc není. Někteří se sice prosadili v prvních letech po sametu, ale dalo by se říci, že v určitém bodě zlomu se ve společnosti znovu začala žádat jistá úroveň, takže „lehce nabyl, lehce pozbyl“.
Jistě, jedna věc je mládež, předvádějící se v houfu, trochu drzá, odmlouvající. To všechno k mládí patří, ale bude-li zapovězeno mládeže „se dotknout“ v oblasti výchovy ke slušnému chování, jediný, kdo na to v budoucnu doplatí, bude ona sama.
Svět, do kterého dříve, nebo později budou muset vstoupit, nebude vlídný a vstřícný. Především na ně svět zvědavý a nebude jim umetat cestičky ke štěstí.
Jednou, za dlouhou dobu jim svět opravdu bude patřit a stejně, jako my dnes, oni budou usměrňovat mládež a napovídat jí, jak se v tom světě má chovat.
Souhlas s kdejakou mládežnickou vylomeninou nikoho neomladí, ani na těle, ani na duchu a umění vyjít s lidmi okolo sebe je základní dovednost, která nám usnadňuje život a bez tohoto základu se žádný trvalý životní úspěch nedostaví.
Tak, jako se dějinami prolínají stížnosti na mladé, příliš rozverné jedince, se táhne dějinami snaha o to, předat jim všechny životní zkušenosti a znalosti. Výtky vůči nim jsou tedy přirozené a trvají tisíce let, jak nikdy někdo nezapomene připomenout odkazem až k starým Řekům. Vzhledem k tomu, že lidstvo stále žije a prosperuje, bude to zřejmě jeden ze správných postupů přípravy mladých lidí do života.
