Článek
Trefím se, žádné strachy, ale je to dost nepříjemný signál. Jako zákazník bych prosila maximální pohodlí. Píchačky na vrátnici jsem byla ochotna naposledy tolerovat v patnácti letech na brigádě v keramičce a stejně mě odtamtud spolupracovnice vypudily, protože jsem se děsivě nudila a z dlouhé chvíle jsem neustále překračovala normy. Číst se totiž nesmělo. Tak co, tady bych zase mohla dostat odměnu, když vypadnu dřív.
Regály jako obvykle zatarasené paletovacími vozíky, nákupními vozíky s hromadami nevyskladněného zboží, nebo s hromadami krabic. Brání ve výhledu do regálů a protože moje strategie nakupování je, že když to vidím, vím, že to potřebuji, polovinu věcí jsem neviděla, tudíž zapomněla. Uvědomila jsem si to až u samoobslužné pokladny a vracet se do toho bince a bojiště se mi nechtělo.
Co teď s tím? Vedle do jiného supermarketu? Tam sice závoru nemají, ale je to uprostřed sídliště a parta rozjívených dětiček se tam baví tím, že skáče pod auta. Stalo se mi to několikrát a přiznám se, že mám strach. V obydlených zónách jezdím velice opatrně, vždy jsem zabrzdila, ale také by se to jednou nemuselo podařit. Policie ani strážníci s tím nic neudělají, to by tam museli hlídkovat permanentně a ještě nejlépe v civilu a v neoznačených autech.
Do velkého hypermarketu se mi také nechce, než projdu těmi labyrinty kvůli pár věcem, hodina je pryč. Tam se vyplatí jít na opravdu velký nákup, ne pro pár zapomenutých věcí. Navíc je to přes celé město a je dost velký provoz.
Přemýšlím, jestli se bez těch věcí náhodou neobejdu, ale ne. Hlavně těžko uvařím špagety bez špaget, když už mám to kuřecí mleté. Také nemám mrkev, to by mě mohla morčata sežrat vzteky a nemám psí paštičky. Samotné granule by pejsánkové nepapali a mohli by umřít hlady.
Co teď? Co by, zastavím v jedné vsi u vietnamské večerky. Pravda, je tu trochu těsno, ale dá se to zvládnout. Mají všechno, dokonce i špaget mají tři druhy, mají i mrkev a brambory od místních pěstitelů. Tu pranou supermarketovou mají také.
Ve finále přihodím k nákupu i psí pelíšek, který jsem chtěla koupit už minulý týden ve městě, ale nedostala jsem se k tomu. Výtečně, konečně v rámci vánočního úklidu můžu vyhodit ten okousaný.
Dokonce i ceny ujdou, některé věci z drogerie jsou dokonce výrazně levnější, než běžně v supermarketu. Budu se na to muset pečlivěji zaměřit. Také ten pelíšek byl významně levnější a našim psiskám s jejich okusovací mánií můžu pelechy kupovat každý měsíc.
Jasně, doposud večerka posloužila pouze v případě, že jsem při pečení zjistila, že nemám prášek do pečiva, ale ona může posloužit docela dobře i jako alternativa k supermarketům v případě některých druhů zboží. Až mě zase supermarket naštve, půjdu ke konkurenci. Případně tam s klidem půjdu pro nějaké levnější zboží.
Dokonce i parkoviště tu mají, pohodlně si zastavím, v klidu nakoupím, v klidu odjedu bez „píchaček“ a bez závor. Budu muset ty večerky pečlivěji prozkoumat a využít jejich potenciál.
Navíc se tam vždycky všichni usmívají, i když tam vletím jen pro ten zapomenutý prášek do pečiva, a nikdo se mě nesnaží přejet paletovacím vozíkem nebo čistícím strojem.
