Článek
Jednoho dne se blýskne na lepší časy, našli práci. Ne za humny, kam by došli pěšky. Musí tam dojet a to něco stojí.
První výplata bude až za měsíc a půl, do té doby musí zvýšené výdaje pokrýt ze sociálních dávek. Nejsou to jen výdaje na dopravu, na povrch vyplouvají i takové věci, jako například potřeba vhodného oblečení. Nikoliv na reprezentaci na „lepší“ pracovni pozici, ale v souvislosti s počasím. Najednou člověk zjistí, že v té jediné lehké bundě opravdu nezvládne v -15 stupních, v půl šesté ráno čekat 20 minut na autobus, často pak ještě na další spoj. Také boty to chce, tenisky možná stačí na to, aby v nich člověk jednou za měsíc zaběhl na úřad práce, nebo do obchodu pro mléko, ale stát v nich den, co den v mrazu někde na zastávce?
V práci se musí najíst, to se snad dá vyřešit krabičkou s jídlem, káva a cukr se dá odsypat z domácích zásob, ale není li k dispozici kuchyňka s mikrovlnkou a varnou konvicí, je to další nepříjemnost a další výdaj, když se ostatní zastaví někde pro svačinu a na kávu.
Řekněme, že si člověk pořídí nejnutnější nové oblečení, zaplatí výdaje na cestu, něco za jídlo a rázem je 2000,- Kč v mínusu.
Potom přijde první výplata a človíček zjistí, že je jen o pár stokorun vyšší, než když seděl doma v teple u televize a neměl zvýšené výdaje na dopravu, oblečení a stravování v práci.
Jistě, není to hezké a není to nic, čemu by člověk zatleskal, když si dotyčný řekne, že výhodnější je sedět doma, dívat se na seriály celý den, namísto až po práci, když mu práce nepřinese vyšší životní standard.
Pořád se vzpečujeme pochopit, že za práci se má platit. Pokud možno penězi a v takové výši, aby to stačilo na slušné živobytí bez toho, aby pracující člověk ještě pobíhal po úřadech a žebral o sociální dávky na bydlení, aby zaplatil nájem a energie.
Když se stát rozhodne přidat svým zaměstnancům, hned se najde rýpal, který začne šťourat a útočit, namísto toho, aby žasl nad tím, jak nízko jsou nastavené mzdy některých profesí obecně a proč už k tomu nedošlo dávno.
Někdo má práci která ho naplňuje, vnímá ji jako poslání, typicky jsou to pomáhající profese. Tito lidé se ženou do práce s nadšením a fakticky jim uniká, že kromě nadšení z práce čelí ekonomickému nedostatku. Nemohou si dovolit stejně naplněný odpočinek, protože na něj nemají. Pár dní před výplatou čelí stresu v obchodě, jestli si mohou dovolit ten, nebo onen jogurt a když se jim rozpadnou boty, čekají několik dní do výplaty. Buď vyhoří, nebo mají někoho, kdo je živí a domů si mohou nosit kapesné.
Někdo hrdě pracuje, jiný si umí spočítat, že práce se mu jednoduše nevyplatí. Tento postoj z pochopitelných důvodů není považován za legitimní. Není ale náhodou logický?
Proč by měl člověk jít a vytvářet hodnoty pro někoho jiného, když se mu to nevyplatí? Jeho životní úroveň to nezmění, stále bude přepočítávat drobné před výplatou, stále se nezmůže na dovolenou v Chorvatsku, ani dítěti na lyže. Navíc čelí značnému nepohodlí v podobě ranního vstávání za tmy, práce v často velice nepříznivých podmínkách, otravným nejnižším stupňům vedení, kdy vedoucí mnohdy moc rozumu nepobral, nebo frustrovaným kolegům, kteří si vybíjejí své nepříjemné nálady na pracovišti.
Samozřejmě si to naše společnost vylepšila, ještě že máme Ukrajince, kteří pilně pracují za mzdy, za které by Čech prý nevstal z postele. Obzvláště někteří politici pějí na Ukrajince chválu. Myslím, že by měli mlčet, když nechtějí ti Češi, kteří by za tuto mzdu „nevstali z postele“, být zneužíváni, zneužijeme pracovní sílu, která k nám přišla ze země, zasažené válkou.
Všichni jsou vlastně spokojení, zaměstnavatelé stále nemusí řádně platit za práci, nezaměstnaní jsou stále nezaměstnaní a politici se mohou pochlubit „dobrými výsledky“ v podobě zapojení uprchlíků do chodu země.
Kdykoliv se stát rozhodne někomu přidat a často jsou to i ti, kteří za svou práci stále pobírají mzdu, nebo plat na hranici chudoby, začne někdo ryčet a křičet, kdo to zaplatí a z čeho. Jistěže to zaplatíme my všichni stejně, jako novou silnici, nebo transplantaci srdce nějakému nešťastníkovi. Na druhou stranu, nikdo mi neposlal složenku, ani nesestavil sbírku, abych na tento výdaj přispěla přímo.
Z daní přispěji ráda, ačkoliv jsem z těch, kdo pobírají kapesné a mají živitele, abych se tedy mohla jít naplňovat prací. Být sama, tento luxus si nemohu dovolit.
Přispěji ráda, protože lidem, kteří jsou ochotní za minimální mzdu (kdyby to alespoň bylo v čistém), ráno vstát, jít do práce a odvést svůj díl práce, je třeba zatleskat a ocenit je. Po onom „šíleně drahém“ zvýšení příjmu, kdy s jistotou „zkrachuje stát“, sice stále nebudou mít na dovolenou v Chorvatsku, ale možná budou mít na oblíbený jogurt i tři dny před výplatou.
Chápu, že je třeba zdeptat politiky a Babiše obzvlášť, ale zneužít při tom ty nejchudší z pracujících není úplně fér. Že k tomu dostanou přidáno i ostatní státní zaměstnanci? To je vážně novinka, že i úředníci, kteří čelili inflaci stejně jako všichni ostatní, musí jíst.
Nicméně bych přimhouřila oko nad požadavkem poněkud zkrouhnout podezřelé odměny ve vedení úřadů a dalších státních institucí v rádech statisíců, či dokonce milionů.
Zdroje:
https://mpsv.gov.cz/vlada-schvalila-zvyseni-platu-ve-verejnem-sektoru-od-1-dubna-2026
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-v-cesku-pracuje-sto-tisic-bezencu-z-ukrajiny-casto-pod-hranici-chudoby-225886
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/odlisnym-ukazatelem-k-odlisnym-vysledkum-jak-je-to-s-prijmovou-chudobou-364646
