Článek
Zvláště „biti“ na financích jsou tzv. pracovníci v sociálních službách. Tedy ti v první linii péče, ti, kteří se přímo starají o klienty. Ti, kteří řeší základní potřeby klientů, ať už v jejich domácnosti, nebo v domovech různého typu.
To jsou ti, kteří „umývají zadky“, ale také ti, kteří učí klienty s postižením to, čemu se říká „normální život“. Tedy uklízet, nakupovat, vařit, hospodařit s penězi, učí své klienty dopravit se k lékaři, nebo do zaměstnání.
Také řeší jejich osobní trable v podobě dluhů, nevhodného, nebo dokonce žádného bydlení. Mnozí vyrážejí do terénu přímo za bezdomovci nebo toxikomany.
Mnohé z nich čeká zklamání, když se pomoc nezdaří, zažívají nespolupracující klienty, někdy si na nich klient vybije záchvat vzteku, kdy dostanou ty nehorší nadávky. Přesto druhý den vstanou a vyrazí znovu.
Mnozí z nich však také čelí nepříliš přátelskému a vstřícnému jednání v samotném zaměstnání. Začíná to jednou nepříjemnou vedoucí, kolegy a kolegyněmi, pro které je tato profese jen rutinou „od - do“ a potřeby klientů horko těžko naplňují výhradně v rámci nutné povinnosti a někdy ani to ne. Často za ně zaskakují ti s empatií, pílí a pracovitostí.
Také jsou to ti, kteří jsou první na řadě, když se organizace, obvykle nestátní, dostane do potíží, se snížením platu a do dalších potíží se dostávají v okamžiku, kdy organizace začne „zeštíhlovat“, tedy když začne propouštět v řadách těch, kteří se doposud starali o jakýsi komfort těch v první linii.
Hrubě tím naruší fungující personální vztahy, kdy v případě potíží stačilo zavolat personalistce, udržbáři, ajťákovi, paní účetní. Ten, kdo ráno přijde, zabalí si batoh a vyráží podle seznamu a pauzu má ve skutečnosti takovou, že hladově okusuje proteinovou tyčinku při malebné procházce mezi jednou panelákovou čtvrtí do druhé, za každého počasí, neboť ne všichni jezdí auty, naráz ztrácí možnost zavolat někomu známému, kdo rychle poradí, kam napsat které číslo do formuláře, spraví tu pitomou zásuvku u psacího stolu, která mu už potřetí málem přerazila nohu, nebo poradí, jak rychleji zpracovávat povinné záznamy.
Je to takový hezký vztah směrem dolů - kašlem na vás, my máme vizi. Bohužel často tito vizionáři zapomínají, na čem jejich vize stojí. Stojí totiž na klientech a na tom, co potřebují a chtějí oni. Klienti totiž potřebují především oporu ve svých pečovatelích a pečovatelkách, asistentech a asistentkách.
Pokud však někdo má být oporou, musí se i on mít o koho opřít. Narušením personalních vztahů tímto korporátním způsobem však má přímý dopad na pečovatele, či asistenty a tím na klienty.
Zhroucený, či vyhořelý člověk je v sociálních službách postrachem především pro klienty, ale i pro kolegy, kteří musí zaskakovat a přetížeností trpí kvalita služby.
Základem kvalitní sociální služby je kvalitní kolektiv, složený z kvalitních jednotlivců, klid a jistota mezi pracovníky, zázemí a opora. Narušení něčeho, co organizace budovala mnohdy dlouhé roky bude mít nepříznivý dopad směrem dolů k zamestnancům, kteří jsou často nejhůře ohodnoceni finančně, jsou pod největším tlakem přímé služby se vším, co to obnáší a zároveň ztrácí oporu v kolezích a kolegyních, kteří často rychlým zásahem, či radou zachránili náročný den.
Možná se někde ušetří pár korun, ale…budou externí služby opravdu levnější? Kdyby ano, stojí za to zničit svou práci za tuto cenu?
Dobrý kolektiv totiž nenahradí žádné supervize, terapie, ani povinné vzdělávání. Nenahradí ho ani nepovinně povinné společenské dýchánky, kde už dlouholetí kolegové nebudou.
Ti, kdo stojí v první linii najednou zůstávají bez zázemí, opuštění a v nejistotě, kdy je takřka jisté, že se hroutí celý systém organizace. Někteří zůstanou, protože jsou propojení se svou prací a se svými klienty a možná nějaký čas vydrží žít v nejistotě, jestli i na ně dopadne nepřízeň osudu v podobě snížení financí, nebo dokonce výpovědi v rámci reorganizace, možná se zhroutí, možná ne. Další se poohlédnou jinde.
Jedno úsporné rozhodnutí může zničit léta obětavé práce, protože jeden ekonom, nebo více ekonomů má vizi o úspoře, ale chybí jim vhled do systému práce ve službě. Ve službě těm nejzranitelnějším.
Jistě, vedení hladce svede své kroky na nepřející stát, nebo kraj, ale toto rozhodnutí je jejich, není to politika, je to služba. Neni to ekonomika, je to služba.
Jsou to lidé, kteří tu službu vykonávají, lidé, kteří, když už nemají valnou jistotu ve financích, kteří si jen ztěží naspoří na důchod a pořídí vlastní bydlení, potřebují alespoň jistotu a oporu v pracovním kolektivu celé organizace.
Jsou to ti, kteří každé ráno, za každého počasí nahazují batoh na záda, startují auta a vyrážejí cestou necestou do terénu, jsou to ti, kdo den co den přebalují, umývají, polohují, krmí, ti, kdo uklízejí, nosí nákupy, vaří a učí vařit, doprovázejí klienty na jednání s mnohdy nepříjemnými úředníky.
Nekašlete na ně, když už nejsou finance na jejich ohodnocení, kdy je osamělý pracovník v sociálních službách adeptem na sociální superdávku, dejte jim alespoň dobrý kolektiv a pracovní zázemí, které jim poskytne oporu.
Vše pro klienty? Klienti potřebují především své pečující a asistenty, bez nich to opravdu fungovat nebude a bez kvalitního zázemí nebudou kvalitní pečující a asistenti.
