Článek
Kouknu, říkám si a klikám. Žasnu. Na provázejících fotografiích není jediná Dánka. Jsou tam vyobrazeny štíhlounké, drobounké Asiatky.
Nu, v tom případě je středoevropská žena běžných proporcí dosti nahraná v úsudku, protože z takových fotografií nevyčte, jestli v tomtéž náhodou nebude vypadat jako medvídek Pú. Mám ráda medvidka Pú, ale nechci vypadat jako on.
Líbí se mi krásné asijské ženy, ale jsem holka „krev a mlíko“, navíc opravdu světlý, severský typ s modrýma očima, takže nemám šanci vůbec odhadnout, jak bych v tom „ohozu“ mohla vypadat.
Čas od času se musím plácat přes ruce, abych náhodou neklikla na ty překrásné barevné šatičky, protože na krásné, tmavé holce s dlouhýma nohama vypadají čarokrásně. Možná by vypadaly dobře i na mně, netuším. A když netuším, raději neobjednám.
Jistěže vím o možnosti zboží vrátit, ale v běhání s balíky na poštu si nelibuji. Navíc jsem „stará škola“ a objednat si deset kusů a poté devět vrátit, není nic pro mně. Mám zřejmě zakódováno, že se to nedělá. Moje škoda.
Ne že bych nutně chtěla prudit kvůli tomu, že se v našich reklamách objevují lidé různých etnik, to je ostatně věc tvůrců reklam, často jsou to také reklamy natáčené pro globální použití. Někdy to působí dobře a přirozeně, někdy je to „našroubované“ dost křečovitě. Asi aby bylo vyhověno požadavku na diverzitu.
Je mi jedno, kdo mi nabízí mixér, nebo vysavač, je mi úplně jedno, jestli v reklamě pere žena, nebo muž. Trošku jim závidím, že rovnou z pračky vytahují suché, vyžehlené prádlo a na první pohled také nové. Takže většinou je reklama taková novodobá pohádka. Pohádku nežiji, na zázračný prášek na praní nevěřím, mně by stačilo, aby dobře pral.
Některé reklamy jsou zase skoro malá, umělecká díla a dokonce mě mrzí, když zmizí. Například můj oblíbený kocour z reklamy jedné banky. Naštěstí „velký zahnutý žuby“ stále žijí.
Někdy jsou reklamy naopak tak otravné, že jediné, co bych chtěla s daným produktem udělat, je hodit ho někomu na hlavu. To asi úplně není cílem reklamy.
Dobře, reklama je reklama, snaží se podstrčit všechno všem. Když však někdo „radí“, měl by mít soudnost. Když na sebe navrství zimní oděv drobounká, ultraštíhlá asijská dívka, zcela jistě to bude vypadat dost jinak, než když to na sebe navrství česká žena „krev a mlíko“. Nemyslím tím zrovna ženu s nadváhou, nebo dokonce obézní, ale kdo má postavičku dvanáctiletého dítěte, nebo 180 cm výšky?
Pak zimní oblékání skončí polyesterovou bundou. V lepším případě dlouhou vestou. Teď měl v nabídce dlouhé zimní vesty jeden supermarketový řetězec za levno, a naráz kolem běhá spousta dlouhých, zimních vest v černé a karamelové barvě. Všechny vypadají stejně, přitom zrovna vesta vybízí ke kreativitě.
Jak by se tady hodily rady, co s tou vestou. Jakou šálu, které kalhoty a boty, jaké barvičky budou ladit, nebo vytvoří krásný kontrast.
Tyto články, na které narážím, jsou zjevně reklamní, rovnou nabízí kousky, které je třeba koupit a zazářit, ale dělají to dost mizerně, protože nenabízí reálnou představu o tom, jak daný kus oděvu bude vypadat v reálném světě.
Jistě, zadarmo nikdo nebude propagovat lacinou vestu z řetězce, ale někdo píše rady, jak umatlat slušnou večeři za levno, tak klidně může napsat článek o levné módě. Něco ve stylu - jak se levně a hezky obléknout. Dnes už v oboru levného oblečení štafetu převzaly řetězce, co si budeme povídat.
Kdybych to uměla, udělám to sama, ale jsem ta, která uvítá radu, tak mi někdo poraďte.
Zdroje:
https://fashionup.cz/skandinavska-moda-nabizi-klic-ke-stylove-zime-danky-jsou-vzdy-upravene-a-pritom-jim-je-teplo/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
