Článek
Dle nich by člověk měl v sedmdesáti letech odevzdat řidičák, protože je automaticky nebezpečný svému okolí na silnici. Znám tedy nebezpečnější kousky na silnicích, než je pomalejší jízda a čelím jim každý den.
S nevolí se setkal i ministerský návrh na odsunutí povinných lékařských prohlídek do věku od 70 let. Kritici rádi „zazdívají“ skutečnost, že i odchod do důchodu se posunul do vyššího věku, sice „pouhých“ 67 let, ale znamená to, že kvalita života je posuzována politicky a politiky a je otázkou, nakolik vycházejí z dokumentovaných faktů o zdraví a nakolik ze svých vlastních dojmů.
V MHD senioři rovněž překážejí, chtěli by totiž sedět a invalidními pomůckami obtěžují okolí. Čas od času tam i mluví, jak ve skanzenu.
Zdá se, že sedmdesátka je životním zlomem, za kterým by člověk neměl žádným způsobem provokovat veřejnost svou existencí. Neměl by řídit auto, chodit nakupovat, jezdit MHD.
Nikdo si nedovolí napsat kritický článek o způsobu života některé z menšin, stačí neobratnost ve vyjádření kritiky v tomto ohledu a už se sypou trestní oznámení, politici odstupují a ostatní mlčí.
Ageismus naopak jen kvete, a to především směrem ke stáří, vyššímu věku. Tady je dovoleno vše. Zesměšňování, lži, smyšlené, nebo přikrášlené historky o tom, jak senior někoho fyzicky napadl, ano, srazit někoho při nastupování do MHD lze považovat za fyzické napadení, stejně tak různé pseudohistorky o Van Dammech seniorského věku, kteří v MHD provozují kousky, za které by se ani jmenovaný hrdina akčních filmů nemusel stydět.
Na druhé straně jsou někteří nevrlí, když staříci zdržují u pokladen, dodržují předepsanou rychlost a ukázněně čekají na křižovatce, aby neriskovali „plechy“.
Objevuje se neustálá kritika a nevyžádané rady, jak by v určitém věku měl někdo žít, oblékat se, projevovat. I to může být určitou známkou diskriminace z důvodu věku, jen nikoho nenapadne se nad tím zamyslet.
Někdy se situace až komicky vymkne z kloubů, to když lékař v domově seniorů, sám v seniorském věku, zato s obarvenými vlasy, kterými viditelně „doháněl mládí“, nebyl schopen zdůvodnit, proč mému otci odmítá vydat lékařské osvědčení k řízení. Otec tedy podstoupil patřičné psychologické vyšetřeni pro řidiče a smutné na tom bylo, že jsem ho musela jít hodit tomuto „mladíkovi“ na hlavu já osobně, protože se s otcem „odmítal bavit“.
Nakonec jsme našli jiného lékaře, protože jeho arogance i v jiných oblastech neznala mezí. Zřejmě v obavách o vlastní „mladí“ si hrál na drsňáka mezi starými lidmi. Nebo měl „školu armádního felčara“.
Stále nám uniká schopnost u lidí vyššího věku vnímat individualitu daného člověka. Někdo je vitální, naprosto soběstačný, schopný se precizně postarat o své záležitosti. Někdo naopak ne, potřebuje pomoc. Stejně, jako všichni ostatní. Na tom není nic divného, divné je, že společnost to odmítá vnímat a přijímat.
Společnost je ochotna přijmout jen „vzorného seniora“, ideálně po vzoru prarodičů z dob obrozenectví, u žen je ideálem Babička Boženy Němcové. Ano, tehdy staří lidé prostě přijímali svůj úděl. Už ale rádi zapomínáme, že tehdy ho přijímali všichni, nebo téměř všichni a kdo se jakkoliv vymykal, byl vyobcován na okraj společnosti.
Dnes tak žít nechceme, nechceme se nechat dohnat do domluveného sňatku, být otrokem svého pohlaví a nechceme sedět doma a drát peří. Chceme žít podle svého nastavení, podle svých představ. Co je tedy nepochopitelného a neuchopitelného na tom, že lidé vyššího věku chtějí totéž? Že někdo je pecivál, někdo je naopak akční a v osmdesáti chvilku neposedí?
Senior není dítě, abychom mu předepisovali způsob života, není dokonce ani žádný zvláštní druh člověka. Tvoří samozřejmě určitou skupinu lidí, která je ovšem vždy složena z individualit. V jiných věkových skupinách už umíme respektovat, mnohdy až hýčkat individualitu, kde je tedy důvod, že u lidí seniorského věku to tolik skřípe?
Proč jsou senioři poslední skupinou, do které je možné se bez respektu navážet? Kdybych si dovolila někde psát, že mě někdo z jiné skupiny, či dokonce menšiny srazil kdekoliv na zem a dovolím si ji pojmenovat, budu hodně dbát na to, aby to byla doložitelná pravda.
Zřejmě společnost stále odmítá s touto problematikou pracovat.
Senioři tak stále musí čelit předsudkům o tom, že jsou „jako děti“, všem bez rozdílu je třeba připomínat to, co dětem, vychovávat je, peskovat a poučovat. Jako doprovod jsem se s tím často setkávala i ve zdravotnických zařízeních, aniž by bylo zohledněno, jestli konkrétní člověk má například opravdu zhoršený sluch, nebo jaké jsou jeho mentální schopnosti. Pak zdravotníci zbytečně „řvou“, nebo dokonce žvatlají způsobem, proti kterému jsem se musela za svého doprovázeného seniora ohradit.
Nešlo o to, že by byli automaticky dementní, hluší, významně zapomnětliví, byli jen zesláblí nemocí. Osamělý senior se tak může stát obětí skutečné diskriminace z důvodu věku, aniž by se někdo zabýval jeho skutečným stavem a možnostmi.
Děti se skutečně nějakým způsobem vyvíjejí podle věku. Senioři rozhodně ne, je tedy třeba respektovat jejich individualitu. Někdo je ještě dlouho po sedmdesátce schopen jezdit na kole, vzdělávat se a je naprosto soběstačný. Někdo naopak. Je skutečně tak těžké to vzít na vědomí? Do seniorského věku se i v naší české společnosti dostávají rázní lidé, zvyklí celý život prosazovat své vize a úderem jakýchkoliv narozenin je nebudou ztrácet. Budou muset stejně tvrdě usilovat o potvrzení své důstojnosti ve vysokém věku.
Některé typy článků mohou vyvolat dokonce agresi. Stoupající násilí na seniorech tomu odpovídá a stává se závažným společenským problémem.
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-b2b-na-to-jsi-moc-mlady-na-to-jste-moc-stary-jak-vek-sesneroval-ekonomiku-268320#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-kral-ve-stari-se-stavame-opet-detmi-myslim-ze-rozumime-svetu-i-kdyz-nemame-predstavu-114555
https://www.denik.cz/z_domova/ne-nasili-na-seniorech-20201026.html
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/464752-seniori-se-casto-stavaji-obetmi-nasili-lide-mnohdy-ani-nevi-ze-jim-ublizuji
https://medium.seznam.cz/clanek/co-na-srdci-to-na-jazyku-tohle-je-moje-misto-tak-me-na-nej-koukejte-pustit-drzost-senioru-nezna-hranic-114778#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.web.hp
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/nasili-na-seniorech-vyzkum-lucie-vidovicova.A230517_103704_domaci_vlc
