Článek
Upadla jsem zřejmě do podezření, že jsem bezdomovkyně a do kapes si strkám co asi? Placatky alkoholu? Budiž, mohu si za to sama, možná. Vylítla jsem ze stáje a tak, jak jsem byla, tedy poněkud oválená a opatlaná, jsem vběhla do supermarketu, kde mě ještě neznají.
Pravda, také do kapes strkám kde co, v jedné kapse mobil, dvoje klíče, elektronickou cigaretu, zapalovač (ten nevím proč, zřejmě pro případ ztroskotání), několik mincí pro použití na vydolování nákupního vozíku, někdy to hodí i na kafe a zavírací nůž na pižlání mrkve.
V druhé kapse nosím mrkev a pamlsky pro koně. Tak nevím, co v mých kapsách připomínalo placatku, aby mě panáček z ochranky obtěžoval. Nicméně, vyříkali jsme si to a už si na mně asi zvykl, protože od té doby mě „nevidí“.
Včera měli zavřeno. Nu, ceduli tam měli den předem, moje chyba, zapomněla jsem.
Samozřejmě jsem si všimla, že „zlevnili“ banány na 37,90,-, protože dva dny předtím, je z ceny 37,90,- zdražili na 44,90,-. Jsou prostě „ftipný“ a zkoušejí to na nás, jak jen to jde.
Ceny toho, co běžně kupuji, mám v malíku, takže už z principu takto „zlevněné“ banány nekoupím, kdybych si pro ně měla doběhnout jinam. Zřejmě nejsem sama, kdo takto uvažuje, žádná „fronta na banány“ se nekoná. Podobné čachry provádějí i s hroznovým vínem a s kafem. Nenápadní jsou jak fíkus v Antarktidě.
Jako obvykle jsou uličky velmi profesionálně zacpané paletovacími vozíky a krabicemi, takže kličkuji s nákupním vozíkem, jak to jen jde, obratně se protáhnu mezi několika vášnivě debatujícími zákaznicemi, jednu uličku dokonce musím objet, abych se dostala pro prací gel.
Snad mám všechno, protože jsem zapomněla svůj blbenkový lísteček. Nic neobvyklého, ale když si to zapíšu, můj mozek si zapsané obvykle pamatuje. Tedy v případě, že mi nepřestaví celý obchod, to je malér, protože věci nejsou na svém místě a hledání mě rozptyluje.
Prý to dělají proto, abychom toho koupili víc, protože při hledání toho víc vidíme a pocítíme neodolatelnou touhu po něčem, co běžně nekupujeme. Na mně to tedy nefunguje, obvykle toho koupím míň, což obvykle zjistím až venku. Pak jdu dokoupit chybějící zboží ke konkurenci, protože do zmatku a chaosu se zásadně nevracím.
Tentokrát věci zůstaly na svém místě, přemístění regálů a zboží se nekonalo. Toho jsem se totiž obávala, když mi včera zavřeli.
Mířím ke kasám a odhaluji příčinu včerejšího uzavření obchodu, oni mi tu vybudovali samoobslužné pokladny. Paráda, z toho se raduji. Já je totiž přímo miluji, na rozdíl od spousty lidí, kteří na nich nenechali nit suchou. Nikdo se na mně netlačí, nemusím lapat zboží, odpípávané pokladní málem ve vzduchu, nehrozí, že mi hodí kilo mrkve na koblížky, nebo neposune zboží směrem ke mně a já ho budu lovit kdo ví, kde nahoře nad posuvným pásem.
Sice tu poskakuje paní prodavačka ku pomoci, ale já pomoc nepotřebuji, pokud se tedy nezadrhne technika, v klidu si to odpípám, od nejtěžšího k nejlehčímu a v klidu si to poskladám do tašky, aniž bych někomu překážela a musel do mně nutně strkat.
Až na ten trapas s banány odcházím spokojená. Konečně pokrok.
