Článek
Šla jsem na Velký patek nakupovat do „svého“ supermarketu v jednom Bohem i vládou zapomenutém severočeském menším městě.
Lidí tu bylo pomálu, míst na parkovišti tolik, že jsem ani nemusela při odjezdu couvat, místo naproti bylo prázdné. Naprosto pohodlně jsem nakoupila svých pár potřebností, zaplatila na samoobslužné kase a zase odešla.
Zboží v akci byl dostatek, nikde prazdný regál, nikdo se nikde netlačil, ani u běžných pokladen, všude frontička dva, či tři lidé.
Chápu, že v Praze se žije jinak a zřejmě tam také pobývá víc dobře zajištěných důchodců. Bohužel tento blahobyt je zřejmě viditelný jen v Praze.
Přiznávám, že teď už ze studijních důvodů, po přečtení článků o tlačenicích v obchodě, na trzích a vůbec všude, jsem se rozhodla v tom mrňavém městě doběhnout i na velikonoční trhy, když už mám tak pěkně zaparkováno a závory uzavírající parkoviště tu nemají. Vypadalo to tu poněkud odlišně, než se popisuje v dalších článcích. Ne že by tu nebyli lidé, ale žádné fronty u stánků se nekonaly. Žádné tlačenice, žádné davy. Tak akorát na pohodlné korzo s dobrým výhledem na nabízené zboží.
Vtipné bylo kafe, jednotně za 70,- a párek v rohlíku za 55,-. Pravda, ostatní ceny jsem nesledovala, to bych musela jít blíž a číst na tabulích. Kafe jsem totiž už potřebovala a párku v rohlíku nikdy a nikde neodolám. Doma bych to naopak nejedla. Párek v rohlíku patří ven a tečka.
Netroufám si, na rozdíl od ostatních pisatelů určit příčinu, ale pochybuji, že by hlavním důvodem bylo duchovno a touha nepodlehnout mamonu. To dělám já, vnímám probouzející se přírodu a myslím na ty, kteří už tu se mnou nejsou.
Z mého rozjímání mě po pravdě vytrhly právě články o vřavách, bitvách a frontách v obchodech a na trzích a také domněnky o tom, jak si všichni důchodci žijí nad poměry, protože chodí nakupovat. Nu, asi musí. Já také musím a chodím i když se mi úplně nechce. Možná by mě ty popisované vřavy přiklonily k nějaké té dovážkové službě. Nic takového se tu po většinu času nekoná.
Jen někdy, snad v čase pobírání mateřské, je v obchodě víc kočárků a povykujících dětí. Ne, nevadí mi, ale všimnu si. Zřejmě musely rodinky čekat, až přijdou korunky.
Občas si vážně říkám, že Praha je už taková cizina, že tomu my, vidláci v zapomenutých regionech vůbec nemůžeme rozumět. Vypadá to odtud, že všichni pražáci jsou bohatí, nevědí co s penězi, tak se z dlouhé chvíle zřejmě chodí tlačit do obchodů a skupovat cokoliv, co jim přijde pod ruku.
Tak já zase půjdu rozjímat pod rozkvetlou třešeň, protože hrůzou z tlačenice v obchodech se tady opravdu zaobírat nemusím.
Manžel možná uplete tu pomlázku, ne aby mě s ní sešlehal, to ví, že nesmí, ale hodlá se ujistit, že to nezapomněl. Pak mu ji zasadím do květináče, uvidíme, co s tím probouzející se příroda udělá.
Mějte hezké Velikonoce, ať už jsou u vás jakékoliv, hlavně ať jsou takové, jaké si přejete.
