Článek
Tuto skutečnost si naplno uvědomila ve chvíli, kdy manželství jejího syna začalo skřípat. Neustálé hádky byly na denním pořádku a vše vyvrcholilo nevěrou Káti, která byla důsledkem nepochopení a neochoty Mirka vžít se do situace zaměstnané mladé matky.
Bylo to drsné nepochopení muže, který přece skvěle zabezpečoval rodinu. Pravda, rodina materiálně nestrádala, hypotéku spláceli s lehkostí, dvě auta na leasing také a zbývalo dost na pohodlný život. Strádala však Káťa, která sice neměla nijak vysoký příjem, ale starala se o domácnost, dopravu dětí do školky a školy a večer zůstávala osamocená, protože Mirek si přece musel odpočinout a odreagovat se po náročné práci. Večery tak trávil s kamarády ve fitku, někde v baru, na hokeji, nebo kdekoliv jinde, přece má právo si odpočinout, protože doma se nudí.
Časem k tomu přidal neustálou kritiku a peskování Káti za cokoliv, co ho jen napadlo. Jídlo bylo téměř vždy nějak „vadné“, moc slané, málo slané, moc pepře, málo pepře, začal kritizovat i to, jak Káťa pere, že prádlo málo voní, na košili má záhyb a dokonce přišel s tím, že Káťa nezhasíná v předsíni a plýtvá elektřinu. V tu chvíli si Káťa konečně uvědomila, že je něco špatně, protože úsporná žárovka má na spotřebu v bytě naprosto zanedbatelný vliv.
Mladý, pohledný a především pozorný kolega v práci byl pravým opakem lhostejného manžela a Káťa podlehla svodům. Zároveň však byla až příliš racionální na to, aby se snažila k sobě a především ke svým třem dětem připoutat mladého, svobodného muže. Uvědomila si však, co chce.
Chce pozornost a lásku svého muže. Epizodu s nevěrou zasunula hluboko do zapomnění, věděla, že není čím se chlubit, ale také to, že nemá smysl utápět se v pocitech viny.
Dlouho přemýšlela, co udělá. Nechtěla rozbíjet rodinu, ani nestála o to, odpoutávat se od svých holčiček, aby mohla být „sama sebou“. To je se svými dětmi. Jenomže děti potřebují i otce. Hádky o tom, že Mirek je málo doma a nevěnuje se dětem, nevedly nikam.
Zároveň si Káťa uvědomila, že spolu s manželem by holčičky přišly o báječnou babičku Annu. V tu chvíli si zároveň uvědomila, že problém je možná zakután právě tady. Anna totiž Mirka vychovávala sama, jeho otec od rodiny velmi brzy odešel. Přesněji řečeno utekl a Mirek neměl žádný vzor v tom, jak se má otec chovat k dětem. Otec však vždy na dítě platil, nenechával jeho, ani jeho matku v nedostatku. Po odchodu jim nechal vlastně všechno, dům i auto. S Mirkem se občas sešel, jeli na výlet, či zašli do restaurace na jídlo, ale do svého života otec Mirka už nikdy nepustil.
Káťa věděla, že říkat to manželovi nemá smysl, nebo ne teď, ve chvíli, kdy je přesvědčen, že jako otec i manžel se chová správně. Tenhle vzor má v sobě zakořeněný jako normu. Vždyť ani jemu samotnému otec nechyběl. Máma na to přece stačí sama.
Neuměla hrát hry ve smyslu vyvolávání žárlivosti, nebo nedostupnosti, chtěla jen zachovat svou rodinu. Její rodiče zemřeli poměrně mladí při autonehodě, sotva stihli poznat prvorozenou holčičku Klárku. Jediný, kdo zbýval, byla tedy babička Anna.
Spolu mohou dát Mirkovi zprávu, že umí být nezávislé a silné, aby mohl přijít blíž sám a ze své vůle. Bylo třeba, aby pochopil, že rodina není škrtidlo, ale opora.
Káťa se s holčičkami vypravila za Annou. Vysvětlila jí situaci a po krátkém váhání se přiznala i k nevěře.
„Nelíbí se mi, že jsi podvedla mého syna, ale mám pocit, že si to zasloužil. Také nechci ztratit holčičky a můj syn by se o ně teď nepostaral. Po pravdě, nechci ztratit ani tebe a cením si tu důvěru, že jsi mi to řekla. Tak do toho hodíme granát a všechno vymeteme ven. Teď běž za holčičkami ven a nech mě chvíli přemýšlet“, řekla Anna.
Za chvíli se objevila na zahradě s tácem v ruce, přinesla dvě kávy, domácí limonádu pro holčičky a kupovanou bábovku.
„No co, pro sebe nebudu péct a hosty jsem nečekala“, omluvila racionálně nedostatek v pohoštění.
„Co kdybys zůstala s holčičkami na víkend?“, navrhla Anna.
„To přece nejde. Nemám nakoupeno, není uvařeno a musím vyprat a vyžehlit“.
„Ne, to nemusíš. Začneme tím, že se Mirek postará sám o sebe. Možná je i moje chyba, že jsem ho to nenaučila. Nikdy vlastně nebyl sám, jen si místo mě obstaral novou „matku“ v tobě. Dáme to do pořádku, zavolám mu já. Nechceme ho naštvat, jen mu ukázat cestu. Naštěstí se mohu vymluvit na stáří a únavu. Budeme předstírat mytí oken, ale neboj se, už mám umyto“.
Káťa se zasmála nad rafinovaností své tchýně.
Holčičky měly u babičky své věci, Káťa však měla přespat poprvé.
„Něco na převlečení ti půjčím a prádlo přemáchnem, zítra můžeme zajet na nákupy“.
Anna byla s organizací rychle hotová. Holčičky měly svůj pokojíček u babičky dávno zařízený a v domě byl i pokoj pro hosty. Když Káťa usínala, připadala si jako dítě o které někdo pečuje. Chvíli se jí hlavou honily nepříjemné myšlenky kvůli nesplněným povinnostem, ale brzy usnula.
Ráno volal Mirek. Káťa uviděla na displeji jeho jméno a sevřelo se jí hrdlo. Měla pocit selhání. Anna si toho všimla a významně natáhla ruku. Káťa jí s úlevou vložila mobil do ruky.
„Katuška si někam odběhla, copak potřebuješ, Mirečku“, zazpívala sladkým hlasem Anna.
„Chleba? Tak to mívají v obchodě, budeš si tam muset zajít“.
Anna se lehce ušklíbla.
„Ne, určitě se u tebe nezastavíme s nákupem“.
Víkend proběhl klidně. V neděli pozdě odpoledne se Káťa s holčičkami vrátila domů. Chaos a nepořádek byl neskutečný, všude se válelo neumyté nádobí, špinavé prádlo, v ložnici na ni vybafla neustlaná postel. Naštěstí byla odpočinutá, takže zvládla byt uvést do pořádku během chvíle.
Mirkovou jedinou starostí bylo, co bude k večeři. Neptal se, jak se u babičky měly, neřekl, že mu chyběly.
Jedna lekce nestačila, ale Anna už chystala plán. Doposud byla soběstačná, nikam se nevtírala a žila si svůj spokojený život. Najednou se však situace změnila. Stěžovala si na osamělost, různé bolístky a často se objevovala v mladé domácnosti.
Tajně přivezla hotové jídlo k večeři, pokud se Mirek někam „zatoulal“, pomohla Kátě. Sotva se však Mirek objevil, uvelebila se v křesle a začaly stížnosti.
„Bolí mě nohy, Mirku mohl bys mi uvařit heřmánkový čaj?“
Zároveň však důsledně bojkotovala všechny jeho pokusy přehodit tuto obsluhu na Káťu.
„Ne, Káťa přece nemůže, vaří večeři“.
„Ne, Katuška nemůže, žehlí ti přece košile“.
„Ne, to nejde, Katka se učí s Klárkou“.
Mirek začal být brzy otrávený z časté přítomnosti své matky u nich doma. Nejen že neustále něco vyžadovala, stěžovala si na své zdraví, ale ještě ke všemu jako by kontrolovala jeho pozdní příchody domů, vyptávala se, kde byl a co dělal.
Poté, co Káťa uložila holčičky do postýlek, nechala se Anna odvézt Katkou domů. Katka se na tyhle noční jízdy těšívala, neměla čas se sblížit s některou z kolegyň v práci, dávné kamarádky se rozprchly do dálky a maminka už nebyla. Káťa si uvědomila, jak moc jí tenhle ženský element chyběl.
Po návratu domů se však tvářila velice vyčerpaně, padla do postele a okamžitě usínala. Nejméně jednou za měsíc trávila s holčičkami víkend u tchýně, která přece zoufale potřebovala pomoc.
„To by mě zajímalo, co máma pořád potřebuje“,vrčel Mirek.
„Tak pojeď s námi a uvidíš“, odsekla Káťa.
Anna byla dobře připravená. V kuchyni se válelo neumyté nádobí, lednice byla prázdná, linka ušmudlaná, všude drobečky, umatlané podlahy, v koupelně hromada nevypraného prádla.
Katka se v duchu zasmála a s vervou se pustila do úklidu.
Mirek se usadil s Annou k televizi, sotva však sáhl po ovladači, aby z romantické komedie přepnul na sport, ozvala se Anna.
„Mirečku, je třeba posekat trávník, sekačka je v garáži, je to stroj, to je přece jen práce pro muže“.
Mirek se vyděsil, neměl tušení, jak se zachází se sekačkou. Matku se však neodvážil odmítnout. Vyrazil tedy statečně ven na zahradu a do garáže. Rychle vyhledal informace o sekačce téhle značky, podíval se na video o sekání trávníku a pustil se do práce.
Ve chvíli, kdy začal mít pocit uspokojení z toho, jak mu práce jde od ruky, vyběhla z domu Káťa s nákupním seznamem.
„Promiň, opravdu to nestihnu, je toho moc. Trávník doděláš potom, já nemám ani z čeho uvařit a maminka nemá myčku na nádobí, ani sušičku, prádlo se musí pověsit“.
Kupodivu se Mirek ani nezmohl na odpor, popadl papírek a vyrazil. Ve velkém supermarketu se špatně orientoval, nákup mu zabral spoustu času, než našel všechny správné položky. Naštěstí byly v seznamu vypsány i správné značky každé položky. Matně tušil, že ne všechno zboží je kvalitní.
„To je tedy věda“, pomyslel si, když konečně sedal do auta poté, co poskládal nákup do tří obrovských tašek a uložil do kufru. Také si uvědomil, že by si dal kafe a alespoň malou svačinku. Vrátil se k pekařství v prostoru před vstupem do supermarketu. Cestou ho napadlo, že máma s Káťou by si možná také chtěly dát kafe a kdo ví, jestli si v tom mumraji na něj vzpomenou. Koupil tedy tři kávy sebou a hromadu koblih, protože holčičky určitě budou mít také hlad.
V Annině domacnosti už bylo uklizeno, když se vrátil. Sesedli se ke stolu v kuchyni, který byl mnohem menší, než stůl v jídelně a pustili se do kávy a koblih. Holčičky dostaly svůj ovocný čaj. Po dlouhé době Mirkovi ani nevadilo, že tu jsou tak natěsnaní, povídali si, holčičky občas zavýskaly a přerušily hovor dospělých.
Dojedli a Katka se chystala vařit večeři. Uvědomila si, jak jí Mirek ulehčil situaci, kdyby ještě chystala svačinu, budou večeřet o půlnoci. Usmála se na Mirka a řekla prostě: „Děkuju“.
Mirek v jejím úsměvu zachytil cosi dávného, radostného, co už dávno ne.
„Nechceš s něčím pomoci?“
„Ráda“.
Mirek dostal za úkol nakrájet cibuli, Anna se ujala přípravy masa, to mohla dělat v sedě u kuchyňského stolu, Katka krájela zeleninu na salát.
„Nějaké ticho, ne?“, uvědomil si Mirek po chvíli, protože holčičky vyběhly na zahradu.
Chvíli cosi kutil v mobilu a pak začaly hrát písníčky, které kdysi poslouchali s mámou. Anna se na něj usmála.
„Trávník, já na něj úplně zapomněl. Taky jsem měl být s klukama na fotbálku“, vzpomněl si slzící Mirek, když se mu podařilo oloupat a nakrájet tři cibule, aniž by si uřízl prst.
„Ukliď sekačku, zítra je taky den“, řekla Anna. Zároveň zahlédla lehké zklamání v očích Káti.
Mirek vyběhl ven. Anna s Káťou čekaly, že se jako obvykle vytratí někam za svými zájmy, protože se dlouho nevracel. Zaslechly výskání holčiček a Anna se vyklonila z okna, aby holčičky zkontrolovala. Kývla na Káťu, ať se jde také podívat. Mirek se s holčičkami honil za červeným „beruškovým“ míčem s černými tečkami.
„Tak takhle jsem si už dlouho nezahrál, samý faul a pád“, řehtal se Mirek, když zaháněl trochu nazelenalé holčičky od pádů na trávník do koupelny.
„Dobře se to vyvíjí, ale ještě nás čeká nějaká práce“, pošeptala Anna Kátě při loučení.
Když po měsíci opět mladá rodina trávila víkend u Anny, sdělila jim Anna, že musí na operaci nohou a protože ji v nemocnici nenechají déle, než je nezbytně nutné, bude potřebovat pomoc nejméně týden, než bude schopná se o sebe postarat.
„Tak ti zaplatím ošetřovatelku, to není problém“, ozval se Mirek.
Jenomže Káťa s Annou už měly jiný plán.
„Mirku, neblázni, co v noci? To profesionální ošetřovatelky nechodí a kdo ví, koho bychom sehnali, ještě Aničku okradou, nebo hůř. Já se ti o maminku postarám“, řekla Katka.
To byl silný argument, ale kdo se postará o holčičky? Mirek si uvědomil, že tato starost padne na něj. Trochu ho to vyděsilo, ale když už zvládne posekat trávník, vyluxovat matčiny koberce a dokonce pověsit prádlo, se sušičkou a myčkou na nádobí to hravě zvládne. Na internetu je určitě spousta receptů na oblíbená jídla. Tak kde je problém? Pristihl sám sebe, že v duchu už sestavuje seznam všeho, co bude muset zvládnout.
V týdnu k překvapení Anny dorazila přepravní službou sušička a myčka na nádobí. Mirek zavolal na poslední chvíli a ujistil matku, že pánové přístroje umístí i zapojí.
„Přece se mi tam holky nebudete dřít a ty mami také budeš potřebovat ulevit“.
Anna se trochu zastyděla nad tou ženskou lstí, ale rychle si uvědomila, že bez ní by nebyla nejen myčka a sušicka, bez toho by se obešla, ale ani spokojená Káťa a bez spokojené matky rodina nemůže být šťastná. Dokonce i Mirek byl viditelně spokojenější. Samozřejmě si někam zašel s kamarády, ale už to nebyl útěk.
Dokonce začal posílat ven i Katku, aby si od nich odpočinula, jak říkal. Katka sice po dýchánkách s kamarádkami netoužila, ale začala navštěvovat výtvarný seminář, kde našla spřízněné duše, které sdílely její zájem.
Týden bez Katky se Mirkovi trochu vlekl, práci okolo domácnosti a holčiček zvládl, nebylo to sice dokonalé, ale bylo to hotové. Teď si teprve uvědomil, jak náročné to je a on obstál. Už v tom Káťu nenechá. Uvědomil si, jak mu chybí její přítomnost. Ne, nechtěl by žít bez ní a bez holčiček. Dají zabrat, pravda, ale jsou to naše tři princezny.
„Jsem král a mám tři princezny“, řekl holčičkám vítězoslavně.
„Ne, nejsi, nemáš korunu na hlavě a my nemáme korunky“, řekla vyčítavě prostřední Karolínka.
Nejmladší Kačenka se přidala: „Korunku, korunku, korunku chci“.
Mirka napadlo, že si korunky vyrobí, ale to už by se po něm chtělo moc. To nechá na Kátě a prozatím korunky prostě objedná na internetu. Nesmí zapomenout na korunu pro Káťu, ona ještě přece neví, že je královna.
Společnou dovolenou Anna s díky odmítla. Po pravdě se už po tom věčném vzruchu těšila na svůj klid. A vůbec, mladí mají být sami i když, to se jim musí nechat, když přijedou, postarají se o všechno, doby kdy vyvařovala, pekla a uklízela před jejich návštěvou, jsou pryč.
