Článek
Mám vážně takovou smůlu na tchýně a pratchýně? Žádná se nevrhla na mou domácnost, aby ji vycídila, na mé prádlo, aby ho vyprala, vyžehlila a vyskládala do vzorných komínků ve skříních, ani se nesápala po vysavači, nebo smetáku na pavučiny.
Co já bych za to dala, mít hospodyni zadarmo. Pravda, svého času jsem doma neměla takový binec, který by někoho pudil a nutil uklízet. Na hospodyni jsem samozřejmě neměla peníze, ovšem odejít z domu a najít ho vycíděný, ani by mě nenapadlo se urážet a zlobit.
Pravda, ona za tím možná někdy je snaha znemožnit „nevěstu“, tady přiznávám, že vůči této taktice jsem naprosto imunní, protože než mi vůbec něco „doteče“, pokud vůbec, je po akci.
Na druhou stranu si pár takových pokusů vybavuji, ale až po letech, kdy se tomu už musím smát. Zřejmě si tedy tchýně a pratchýně naběhly na vlastní vidle, protože marná práce, mě totiž ani nenapadlo, že bych se měla cítit blbě. Cítila jsem se vděčně. Tak teď nevím, jestli usilovaly o vděčnost, nebo o mou potupu. Vážně nevím.
To když mi pratchýně vytáhla z rukou kalhoty mého manžela, které jsem se zrovna chystala vyžehlit. Paráda, ne? Můžu si skočit ven na cigárko. To asi byl pokus o potupu, neb moje kalhoty tam nechala ležet pomuchlané. Dnes si říkám, že vlastně už neměla nic jiného, čím by poukázala na svou nepostradatelnost.
Moje ex tchýně zase v době mého pobytu v porodnici přišla na pomoc ex manželovi s úklidem. Vzala to takříkajíc z gruntu. Od oken po nejzapadlejší kouty za skříněmi, přes veškerý obsah skříní, který umyla, vyprala, skříně vytřela, ba i sklep uklidila a na čištění komínu kominíka pozvala.
Sice netuším, jestli neměla nějaký skrytý záměr, ale klobouk dolů, olympijský výkon a po pravdě, byla jsem ráda a vděčná. Navíc to po ní pratchýně ještě řádně zrevidovala při první navštěvě miminka. Nu, možná to udělala, aby se blýskla před vlastní tchýní.
Bohužel, co se mě týče, zřejmě to na můj vkus dělaly málo často, když se cítím zhrzeně a opomenutě pri čtení o zlých tchýních, které uklízejí, vaří a nedovoleně přerovnávájí prádlo ve skříních.
Možná jsem jen moc málo háklivá na své teritorium, co se týče předmětů. Je mi jedno, když mi někdo nedovoleně oprašuje, nebo přerovnává moje knihy, nebo spodní pradlo. Když se mu chce, ať si poslouží. Nakonec, za pomstu bych asi dokázala považovat umístění knih do lednice a hrnce se svíčkovou do prádelníku a to bych k aktérovi spíše volala lékaře.
Jako pomstu jsem vnímala bavlněnou noční košili s vyobrazenými jahodami, ale pod vánočním stromečkem se sluší zatnout zuby a projevit radost. V té době jsem nosila vyhradně satén. Sexy. Což je snad pochopitelné, když se chtěli dočkat následníka, v té jahodové kosili by se ho určitě nedočkali. Nakonec jsem z noční kosile s jahodami vyrobila exkluzivní podložky pro toho vysněného prvorozeného chlapečka. Jen nevím, proč na tom tak lpěli, žádné království mu neodkázali.
Měla jsem ráda své tchýně i pratchýně, měly své chyby, ale kdo je vlastně nemá a byly vděčné, že jsem jim povila vnoučata a ráda se s nimi o ně dělila. Chce to trochu nadhledu a pak, co může být lepšího, než vypadnout z poněkud zabordeleného domu a vrátit se do čistého? Dobrá hotelová služba udělá totéž a možná si o vás také potichu myslí, že jste čuňátka.
