Článek
Rozhodně to stojí za zamyšlení. Koho jsem otrávila a vystavila utrpení už teď, dál ani nečtěte, asi to bude nuda.
Žádné naštvávání, ani štvaní někoho proti někomu, dobrodružství, vztahové propletence také žádné, nudná, ani kontroverzní politika také ne.
On už trpí kde kdo. Momentálně se trpí kvůli Velikonocům, nechápu. Prostě si je zruším, nebo si vyberu jen to, co se mi líbí.
Mnozí trpí při sledování filmu, to se také poněkud vymyká mému chápání. S výjimkou kritiků, ti musí a zřejmě jsou občas k politování, těm bych to uznala. Když trpím u filmu, vydržím trpět tak pět minut a přepínám, nebo odcházím z kina. Pak je z toho jen krátká epizoda, která nestojí za zmínku a na pořádnou kritiku to nevydá.
S knihami, či články nakladám podobně, buď mě to baví číst, nebo nebaví. V tom případě mohu politovat literárni kritiky, či editory a těm věřím, že opravdu trpí. Možná často, ale zase dostanou zaplaceno, sedí v teple, mohou si dát kafe a možná i skleničku na povzbuzení.
Trpět proto, abych to posléze mohla sepsat, vážně nebudu. Stačí to, co se občas nedá vypnout, překliknout a utéct se nedá také. Třeba práce, nakupování, řízení auta a jiné nezbytnosti přežití. To potom ano, stojí to za zaznamenání, člověku se hned uleví a sdílené neštěstí, poloviční neštěstí.
Kdyby se tihle kritici alespoň rozepsali, ale to ne. Zřejmě jen hodí jedovatou slinu a jdou trpět o dům dál. Vážně je to fascinující. Čas od času také narazím na literální skvosty, že bych plakala, ale když už to hodlám zkritizovat, dám si alespoň tu práci, abych napsala, co se mi tak moc nelíbí.
Že by jen tak otravovali své bližní? Tak to už je na mně moc vysoká ezoterika o psychickém upírství. Jen to má jednu vadu, většinou na to už dávno nikdo nereaguje, takže z toho pět litrů negativní energie nekouká.
Diskuse, kde se člověk mohl konstruktivně pohádat, nebo naopak s někým souznít, téměř vymizely a vyprodukovat trochu jedu se úplně míjí účinkem, protože na to už skoro nikdo neskočí. Autoří sami diskuse v sebeobraně raději nečtou vůbec, nebo nereagují. Obzvláště ti, kteří se specializují na různá rozeštvávající témata, to by se asi brzy zbláznili.
Nakonec vlastně proč ne. Je to mnohem účinnější metoda, jak vyprodukovat spoustu negativní energie. Když má někdo potřebu někoho řádně naštvat, ojedinělý plivanec v diskusí už dávno nestačí. Je to k ničemu a je to nuda.
Je třeba zasednout za klávesnici, řádně se zamyslet nad tím, čím bych tak nejlépe nadzvihl alespoň půlku čtenářstva a poté to sepsat v nějakém přijatelném tvaru, pokud možno bez chyb, také v souladu se zákonem. Chce to minimálně tak okolo dvou tisíc slov, aby to vůbec stálo za tu námahu. Zase by to nemělo být moc dlouhé, to už čtenáři vynechávají odstavce, někdy dokonce celý text kromě nadpisu a nereagují tím správným a cíleným naštváním.
Prostě, není to dnes žádná legrace, někoho správně naštvat, je to naopak dřina a chce to vyvinout alespoň nějaké úsilí. Jen si tak zbůhdarma plivnout pod článkem je slabota. Ten šklebivý smajlík nestojí ani za těch pár písmenek, víc tomu nikdo nedá.
Když opravdu a skutečně trpíte, tak to nečtěte. Když chcete někoho naštvat, je třeba si s tím trochu vyhrát a věnovat tomu čas a trochu toho přemýšlení.
Tak co, čím byste dnes po ránu (nebo při večeru) někoho mohli krásně a neodolatelně naštvat?
