Článek
Nebezpečné je kde co. Obzvlášť to, co máme rádi. Naštěstí se to objevuje ve vlnách a celkem brzy se na to zapomene, aby se objevilo nové nebezpečí.
Jeden čas to byl například cukr. Neminul den, aby člověk nezakopl alespoň o jeden článek o „bílém jedu“. Já bych tipla nejmíň kokain a on to cukr.
Jeden dávný čas to byla vajíčka. Vajíčka a cholesterol se skloňovala ve všech pádech. Málem jsme jedli vajíčka s pocitem posledního jídla v životě. Než se přišlo na to, že je to jinak a vlastně naopak.
Živočišný tuk? Děsivé. Než se přišlo na to, že nejvhodnější je smažit na sádle, když už tedy musíme smažit. V tomto ohledu jsem v klidu, školní jídelna mě vyškolila, takže maso výhradně velmi libové, nejlépe kuře.
Čas od času se v nápadném chumlu objeví články o nebezpečí a ohrožení ze strany našich domácích mazlíčků. Můj oblíbený je o tom pánovi, co ho pes olízl a on umřel. Prkotiny s parazity a infekcemi jsou vedle toho jako rybářský člun vedle Titaniku. Od psů, ani koček jsem nic nechytila, ale usuzuji, že mnohem nebezpečnější je spát s manželem, on chytí kdeco od kolegů, kteří to chytí od dětí a pak se se mnou dělí o všechny ty virózy a chřipky. Dokonce přitáhl domů covid, ale ten jsem nechytila, protože těsně před ním se se mnou podělil synek o chřipku.
Nebezpečné je rovněž provozovat některé sporty a druhy zábavy. Pojišťovny se tím řídí a zvednou vám životní pojistku. Nejvíc úrazů se přitom přihodí v domácnosti, obvykle při domácích pracích. Alespoň to tvrdí zdravotníci z pohotovostí. Pojišťovnu naštěstí nezajímá, kdo myje okna a může spadnout, ani kdo vaří a může se připravit o prst.
Internet je nebezpečný a co teprve sociální sítě. Z dob socialismu si naproti tomu pamatuji varování před přílišným sledováním televize. Vtipné na tom bylo, že prakticky nebylo co sledovat, natož nadměrně.
Poté přišlo varování před pornografií. Koho to dnes ještě zajímá?
Zdá se, že většina těchto „nebezpečí“ časem odezní a všichni na nebezpečnou věc zapomenou. Vyjde z módy, začne být out. Zřejmě média sledují jedno druhé a nechtějí zůstat pozadu, tak varují všichni v krátkém časovém horizontu. Občas to potom vypadá, že nastala apokalypsa a všichni se otrávíme cukrem, sežere nás vlastní kočka a navrch se pozabíjíme na lyžích.
Každý máme své „bubáky“, jistě, ale neznamená to, že na sebe musíme nabalovat ty mediální. Nejlepší je nad tím občas zapřemýšlet. Sníst kilo cukru asi není nejlepší nápad, ale neznám nikoho, kdo by to praktikoval. Občas mlsat je příjemné a není důvod se úplně vzdávat příjemných věcí.
Moji psi jsou očkovaní a hodní, takže riziko je minimální. Bez nich by byl život chudý.
Nenechám se děsit zbytečnými dramaty, chci si žít svůj život po svém a nebudu si kvůli tomu pěstovat pocit viny. Ostatně, zakázané ovoce nejvíc chutná. Abych nezapomněla, nechoďte spát s mokrou hlavou, bohužel už jsem zapomněla, proč.
