Článek
Její milý ji po pěti letech vztahu, po třech letech společného bydlení, jednom společném dítěti a dvou společných kočkách požádal o ruku.
Máma to prý nechápe, má být ráda, a otec, můj příšerný bratr, se jí smál.
Holčičce je 27 let, ale chovala se úplně stejně, jako když jí bylo šest nebo sedm a můj syn ji požádal, aby mu podržela chycenou žábu. Živou.
Přiznávám, chtělo se mi začít smát, ale smát se někomu, kdo je vyděšený, se nedělá, ať už je příčinou cokoliv. Nejsem žádný vztahový poradce, takže úplně nevím, co bývá příčinou podobných děsů, zvláště v dané situaci. Zřejmě nezbude, než to z neteřinky vypáčit a pak se uvidí. Vzlykala totiž tak, že jí sotva bylo rozumět.
Nejdřív z ní vylezlo, že se bojí, že jí přítel nebude mít rád, když si ho nevezme. Dobře, má ho tedy ráda, takže ze vztahu prchat nechce a on také ne, když ji požádal o ruku.
Dobře, co dál. Pozval ji na romantickou večeři, nechyběla kytice, pokleknutí a prstýnek. Křehkou panenku to tak vyděsilo, že převrhla židli a utekla k mamince.
No tak ještě štěstí, že ji nepraštil kyjem do hlavy a za vlasy neodvlekl do jeskyně, pomyslela jsem si poněkud škodolibě. Neteř je romantická duše, u ní by s romantikou nemělo jít o šlápnutí vedle.
V mezičase jí pípaly zprávy na mobilu jako divé. Samozřejmě přítel a také otec jejího dítěte. Nakázala jsem jí odepsat „jsem v pořádku“, to prozatím stačí, ale ani vyděšení v tomto případě neopravňuje toho druhého nechávat ve strachu, že se něco stalo.
Byla bych si ráda vyslechla i druhou stranu, ale nejsem soudce a ani ten vztahový poradce, takže se pokusím neteř utěšit a uklidnit. Víc se ode mne čekat nedá.
Potom z ní lezlo, že manželství je strašný, že se lidi přestanou mít rádi a pořád jenom řeší věci kolem dětí a práce a nemají čas na sebe. Muži jsou navíc strašní a nesnášejí schopné ženy. Před mateřskou neteřinka vydělávala asi o tisícovku, nebo dvě víc, než její přítel. Zřejmě se nám holčina trochu zasnila sama nad sebou, jako úspěšnou ženou. Ne že bych ji chtěla jakkoliv shazovat, ale tohle už mi připadalo jako návod z nějakého feministického plátku.
Ujistila jsem ji, že manželství je strašný, někdy. Někdy je to ovšem instituce, kdy je o koho se opřít, protože je tu někdo, kdo přinese hrnek čaje do postele, nebo utěší, když je den blbec.
Teorie o tom, že na lásku člověk nepotřebuje „papír“, je sice teoreticky správná, ale jaksi nežijeme v teoriích, ale v praxi. Jako manželka v případě krachu vztahu neodejde s igelitkou, jako manželce jí v nemocnici bez komplikací poskytnou informace o stavu zraněného manžela, případně ji za ním pustí. Jako družka, či přítelkyně může být v podobné situaci velice snadno odbyta.
Dojde-li na nejhorší, dostane alespoň vdovský důchod. Bez „papíru“ nemá nárok. Jistě, nechce na něco takového ani pomyslet, ale na to nechce pomýšlet nikdo.
Ne, nemusí si svého přítele brát, když nechce. Nakonec, dnes už to nikdo neřeší a rozdílná příjmení v rodině také nikoho nezaskočí.
Na druhou stranu, dobré manželství není vězení a nemusí být „dokud vás smrt nerozdělí“, jeden svatební den ztěží způsobí, že se vztah den ze dne změní a z pozorného partnera, či partnerky se obratem stane nerudný despota.
Po kafi a něčem sladkém „na nervy“ se naše věčná slečna uklidnila, takže jsem ji poslala domů, at se na to nejdřív vyspí.
Zřejmě se vyspala dobře a dorůžova, takže bude „opravka“, tedy nové zásnuby, ale máme se dostavit všichni. Zřejmě bude žádání tatínka o ruku a maminka dostane kytici. Dort prý bude také.
Tak takový obrat jsem vážně nečekala. Dozvěděla jsem se, že manželství je vlastně dobrá instituce, tak proč vlastně ne. Tiše si myslím, že neteř úplně prostě podlehla touze po svém „dni D“, kdy bude ta nejkrásnější a jediná. Za mně stejně dobrý důvod, jako každý jiný.
Hlavně, že to udělá sama za sebe. Kvůli sobě hodila za hlavu všechny načtené nesmysly a chce být nevěstou, mít nejkrásnější bílé šaty, prstýnky, kytici a polévku s knedlíčky z jednoho talíře.
Já se královsky bavím, protože bratříček skřípe zuby nad bílou limuzínou, kterou má zaplatit. Ujistila jsem ho, že čtyři bílí kladrubáci, zapřažení v kočáře, by ho vyšli mnohem dráž, doufám, že jsem ho uklidnila.
