Článek
Většina tzv. samoživitelů sice s druhým rodičem nežije, ale žijící druhý rodič, většinou otec, má vyživovací povinnost vůči dětem, je tedy spoluživitel.
Ne, nechci ani náhodou rozporovat skutečnost, že být samoživitelem není žádný med, tedy většinou. Nedostatek financí osamělých rodičů je, díky veřejné diskusi i statistikám, všeobecně známý fakt.
Ve většině případů však osamělý rodič není skutečným samoživitelem, protože je tu druhý rodič s vyživovací povinností.
Jak je tedy možné, že rodič, který utekl od povinnosti žít se svými dětmi a vychovávat je, je na tom obvykle mnohem lépe než rodič, který nejen že děti finančně zajišťuje, ale také se stará o jejich výchovu, pečuje o ně a díky tomu má pochopitelně omezenější přístup k lepšímu výdělku. Mnohdy jsou děti často nemocné, někdy se dokonce jedná o děti s postižením. Pečující rodič mnohdy naráží na nepochopení zaměstnavatele, je omezen ve výběru zaměstnání, což se projevuje na výši výdělku, kterého by mohl dosáhnout bez dětí.
Samoživitel? Jistě, protože často se povinný spoluživitel nejen nepodílí výší svého výživného na řádném vývoji dětí, ale mnohdy neplatí vůbec. Výživné nehledí na potřeby dětí, ale vychází z příjmu rodiče, kterému je výživné soudem vyměřováno. Často s tímto příjmem rodič, kterému má být výživné vyměřováno, různě „kouzlí“, aby bylo co nejnižší. Soud by sice teoreticky měl přihlédnout i k této možnosti, ale pečující rodič je často v tísni a potřebuje rychle dostat jakékoliv výživné, aby mohl zajistit řádné podmínky pro péči o děti.
Kde vezme prostředky na výživu pečující rodič s nízkým příjmem, se nikdo vlastně neptá. Máš v péči děti, starej se. Proč se nemá starat rodič, který děti v péči nemá? Má mnohem širší pole působnosti v hledání zaměstnání, a tedy lepšího výdělku, v očích zaměstnavatele ho nic nebrzdí v tom, aby dosahoval co nejlepších výkonů, protože ho neomezují nemocné děti, ani potřeba vyzvednout děti ze školky, či ze školy včas.
Existuje sociální dávka, zvaná náhradní výživné. Je podmíněna vedením exekuce proti neplatícímu rodiči. Než se však byrokratická mašinérie rozběhne, chvíli to trvá. Dítě má své potřeby hned dnes. Výše náhradního výživného činí maximálně 3 000,-. On je skutečně někdo schopen určit na výživu dítěte ještě nižší částku? Ano, je a je to v souladu se zákonem s přihlédnutím k možnostem nepečujícího rodiče.
Tady se samozřejmě už musíme přestat divit, proč samoživitel. Protože při přístupu k výživnému se nezohledňují potřeby dítěte, ale možnosti rodiče. Jistě, je vhodné zohlednit invaliditu, či jiné závažné skutečnosti, které brání v dosažení plnohodnotného zařazení do pracovního procesu, ale jedná se převážně o zdravé, mladé muže, kteří se až příliš snadno zbavují svých povinností vůči dětem.
Chápu, možná každý z nich nezavinil rozpad rodiny, ale výživné na děti není trest, jsou to prostředky, určené nejen na „výživu“, dítě také musí někde bydlet, oblékat se, zdravě se vyvíjet, dopravovat se do školy, a i autobus něco stojí.
Skutečnými samoživiteli jsou tedy jen rodiče, kterým zemřel partner, či partnerka, matka, nebo otec dětí. Pokud nebyli rodiče sezdáni, nemá pozůstalý partner nárok na vdovský důchod. Proboha proč, chce se mi ptát. V dnešní době takto třídit lidi na řádné a zkažené? Společné soužití se přece dá prokázat a závislost na hlavním živiteli také.
Jistě, ve všech případech lze žádat o jiné sociální dávky, ale matkám a otcům samoživitelům, řádně pečujícím o děti by měly být poskytnuty sociální dávky především včas. Jde o budoucí generaci, která by měla vyrůstat v klidném a stabilním prostředí.
Zároveň by neměl být významně zvýhodňován nepečující rodič ve výši výživného. Je povinností rodiče, zajistit materiálně své děti, proč by měl tuto povinnost suplovat stát sociálními dávkami?
https://www.epravo.cz/top/clanky/stanoveni-vyse-vyzivovaci-povinnosti-u-jednotlivych-druhu-pece-o-nezletile-deti-109600.html
https://www.mpsv.cz/-/nahradni-vyzivne
