Článek
Někteří jsou zřejmě doma nevyslyšeni, protože je už všichni poslali do háje zelenýho, tak svými radami o správnosti žití a bytí zaplavují internet.
Většinou to považuji za zábavné, stačí mi představa, že bych se něčím takovým kdy začala vážně zaobírat. Internet se kromě článků o tom, co kdy a jak by kdo neměl, jen hemží různými terapeuty a kouči.
Kouče dnes dělá kde kdo, dokonce i mnoho poněkud nevynikajících celebrit. To je, řekla bych, skoro na pováženou. Obvykle totiž nemají tito lidé žádné odpovídající vzdělání a když propátráte jejich život, zjistíte, že mnoha úspěchů nedosáhli. Co je tedy opravňuje někomu radit?
V horším případě se nedopátráte vůbec ničeho, tedy ani vzdělání, ani toho, jestli vůbec dotyčný něčeho významného dosáhl. Tady nevím, co by mi mohl vlastně poradit. Zřejmě založ si parádní web a začni radit…ehm tedy…koučovat jiné.
Tak dík. Zřejmě tito terapeuti a koučové využívají situace, kdy odmítáme rady rozumných přátel, nebo dokonce rodičů, zato když za to zaplatíme pár tisícovek, je nám líto dobrou radu spolu s vyplacenými penězi vyhodit do toalety a spláchnout.
Rozumný člověk by měl vědět, co je ochoten a schopen pro nějakou věc udělat a za jakou cenu ji už nechce. Protože za všechno se platí, a nejen penězi. Také časem, sebeúctou, ale i zahubením vlastního přesvědčení. To je mnohdy tíživější, než peníze.
Některými věcmi disponujeme, aniž bychom za ně zaplatili, ale můžeme je zaprodat. Třeba laskavost, úctu a slušnost k druhým. To jsou vlastnosti, kterými nedisponují jen psychopati a těm nečiní problém, vyžaduje-li to jejich prospěch, odhodit je jako starý svetr. Pro normálního člověka je to past, která ho může zničit.
Jak dotyčný kouč pozná, do které kategorie lidstva dotyčný patří? Jak požene k úspěchu někoho, kdo ze své vlastní podstaty něco nemůže, nebo nechce? Vezme na vědomí, že za tuhle cenu už ne?
Tohle je jednoduše nebezpečné. To už je lepší zajít ke kartářce, která si na nic nehraje a vždy si můžeme uvědomit, že vážně nemusíme poslechnout, nesedí-li nám proces s kartami.
Většinou jsou všechny ty univerzální rady o životě a pro život, ve stylu nenoste klokánkovou mikinu, nepijte víc než tři kafe denně, nenoste skiny jeans, otužujte se studenou vodou, myslete pozitivně, vizualizujte a já nevím, co všechno ještě se tak obvykle radí, nepoužitelné v normálním životě.
Ve středověku to bylo jednoduché, člověk odešel do kláštera a zřekl se světských záležitostí. Za to dostal jasně daný řád, jídlo a střechu nad hlavou. Odměnou bylo zbavení se světských povinností, komplikovaných vztahů a vší mizérie obyčejného života.
Také se dalo utéct do jeskyně a žít poustevnickým životem.
Dnes jsme poněkud neukotvení, takže hledáme dobré rady, jak z toho ven. V ten okamžik se okolo vyrojí kupy rádců a poradců všeho druhu. Bohužel jim tak moc nejde o naše blaho, jako o naši peněženku. Dobrý způsob, jak se zbavit peněz, ovšem úleva jaksi nepřichází.
Jsme v tom sami, každý sám za sebe. Docela dobrou obranou je dobré a i méně dobré rady přebírat jak Popelka hrášek. Občas se tam najde zlatý nuget, ale který to je, na to už si musí přijít každý sám.
Za skutečně dobré rady se kupodivu většinou neplatí.
