Článek
BOBR EVROPSKÝ byl dlouho považován za téměř vyhynulého živočicha. Neviděly ho celé generace. Dnes se tento zavalitý velký hlodavec s plochým ocasem vrátil do českých toků. Jeho přítomnost je snadno poznatelná podle speciálně do tvaru přesýpacích hodin ohryzaných kmenů stromů padlých do potoků a říček a vytvořených vodních hradů a přehrad. Dovede zlikvidovat mnoho dřevin, ale i rybničních hrází. Je uveden v seznamu zvlášť chráněných živočichů, a proto může být jeho škodlivá činnost státem odškodněna. Bobr je noční živočich, lidi nenapadá. Je zatím známý jen jeden případ člověka jím usmrceného. Stalo se to v roce 2013 v Bělorusku, kde se zvíře cítilo ohroženo rybářem, kouslo ho do nohy tak nešťastně, že muž z poraněné tepny vykrvácel.
Bobří kožešina je velmi hustá. Vyráběly se z ní teplé zimní čepice. Konzumace bobřího masa se nejvíce využívala s rozšiřováním křesťanství. Dokládají to archeologické vykopávky bobřích koster ve slovanských sídlištích na Moravě. V době půstu bylo církví povoleno konzumování kromě ryb i bobří maso. Zvíře žije totiž hlavně ve vodě a má šupinatý ocas. Ten spolu se zadníma nohama byl nejchutnější. Jedl se s omáčkou s rozinkami, mandlemi a medem.
Specifickou bobří činností je stavění hrází ve vodních tocích. Vytváří tak mokřady, které jsou dnes při nedostatku vody přírodě prospěšné. Jako na příklad v Brdech, kde bobři vyrobili zcela zadarmo několik hrází a ušetřili státu miliony za plánované strojové zhotovení přehrady pro vznik mokřadu. Nic v přírodě není černobílé, tak je někde bobří činnost značným přínosem, někde naopak velmi škodí.
Zdroj informací: Časopis Epocha 10/2017
