Hlavní obsah

Jóga, ájurvéda a „guru“ s pevným řádem

Foto: Marie Haisová

Přednáška o ajurvédě

Do Indie jsme vyrazili v polovině října s jasným cílem: ponořit se do tajů ájurvédy, filozofie jógy a získat odstup od západního konzumu.

Článek

Organizátory jsme poznali na indickém festivalu na Smíchově a tehdy nás napadlo, že poznat Indii přímo od zdroje nebude marné. Jak moc, či málo jsme se spletli, se pokusím popsat.

Už samotné přistání v Bombaji a následný přesun mikrobusem do univerzitami nabité Puny napověděly, že tento kurz nebude o poklidném poznávání, ale o pořádné zkoušce trpělivosti a přizpůsobivosti.

Šťastní a veselí? Jen když odevzdáte ego

Režim krásné ájurvédské kliniky v Pune byl od prvního dne nekompromisní. Uvítání tečkou na čele a vůní na rukou s přáním šťastného života doprovázel přísný řád formulovaný v pravidlech, která jsme na místě museli podepsat. Jsme na kurzu, ne na turistickém výletě. Kdo neposlouchá, ten poletí – bez náhrady. Při téměř hodinovém, třístránkovém výslechu na téma našeho zdraví jsme byli dotazováni i na frekvenci sexu či masturbace. Od začátku o nás věděli vše, včetně intimit, které na potkání nevykládáme.

Každodenní dvouhodinové ranní cvičení jógy střídaly přednášky o holistickém přístupu ke zdraví. V Indii totiž všechno souvisí se vším. Západní medicína často léčí jen symptomy, zatímco starodávná moudrost se ptá na lidskou přirozenost a štěstí. „Štěstí je přirozený stav, ale my jsme ztratili cestu, protože posloucháme mysl, která vytváří zmatek,“přednášel náš „guru“ Ajay Bobade. Mysl je prý dobrý sluha, ale špatný pán. A ego? Hlavní překážka, kterou je třeba meditací a disciplínou zastavit.

Krásná teorie, realita všedních dnů však občas přinášela nečekané lekce pokory. Jak zaznělo: „Kráva žije, jak žije, aniž by měla krizi středního věku. Krizi identity je častou motivací lidského hledání.“

Když jsme se šli projít, guru hrozil vyloučením

Program běžel v rytmu indického pojetí času. Někdy se dlouho čekalo na odvoz, jindy se spěchalo, většinou jsme se o tom, co nás čeká, dozvídali „last minute“. Když jsme se s kamarádem rozhodli po náročných dnech přednášek, ájurvédských procedur, klystýrů a pijavic v Pune projít v další destinaci v Nashiku do parku, který sousedil s hotelem a pyšnil se krásnou, monumentální sochou Rámy a dvěma chrámy, netušili jsme, co způsobíme.

Po návratu nás čekala pěkná „nakládačka“. Guru nás rázně upozornil, že náš čas patří jemu, neboť jsme na kurzu a on za nás nese zodpovědnost. Když mi v pětasedmdesáti letech někdo vyhrožuje vyloučením za to, že si jdu dát lassi a projít se do parku a k řece, nezbývá mi než se smát a myslet si své. Mladý majitel hotelu, který studoval v USA a mluvil perfektně anglicky, nám vysvětlil, že pozemek v okolí hotelu je svatý a udělali jsme dobře, že jsme si ho šli prohlédnout. I kdyby nás guru vyloučil, nebyl by problém zůstat a užít si Indii podle svého – pro našince je neskutečně levnou destinací.

Bílé opice v indických šatech

Nedílnou součástí pobytu byla naše povinnost zakoupit si a nosit tradiční indické oblečení i v místě, kde jsme pobývali, což obnášelo dlouhé kalhoty, blůzu s dlouhými rukávy a šálu přes ramena, přestože panovala letní vedra s teplotou nad 30 °C.

Na výletě nás bylo kolem dvaceti z celé republiky a dvě účastnice ze Slovenska. Během celého pobytu neproběhlo žádné vzájemné představení, kde bychom si řekli něco o sobě či své motivaci. Vše bylo organizováno stylem „top-down“. Nabídnout nebo zazpívat českou písničku se údajně nehodilo; se studenty v ášramu jsme se ani nemohli rozloučit. Připadali jsme si spíš jen jako atrakce – takové „bílé opice“ zasazené v indickém prostředí, vítaný zdroj jejich příjmů z nákupů kosmetiky, medicíny či koření.

Odjíždíme s pochybnostmi

Indie nás nenechala chladnými. Je intenzivní, přeslazená kardamonovou masalou i pálícím chilli, plná kontrastů mezi absolutní duchovní hloubkou a nepochopitelnou provozní absurditou s často demagogickými, odporujícími si názory. Učili jsme se jíst dvakrát denně, vegetariánsky, trénovali jogínský dech a uvědomovali si, co v životě opravdu potřebujeme a co pouze chceme.

Hlavně však šlo o to, abychom ani pod dohledem svérázného guruaneztratili sami sebe, svůj vlastní nadhled a smysl pro humor. Byla jsem snaživou žačkou a živě diskutovala, za což jsem byla v důsledku vypeskována: zda jsem nezabředla do něčeho, co u nás nazýváme sektou, a zda hlavní osoba nevykazuje rysy psychopata? Strach tam byl.

Když byla jedna z mladších účastnic po každodenním klystýru první týden na klinice po zbytek pobytu nemocná – měla teplotu, průjmy, zvracela a léčila se jen Paralenem –, nikdo z organizátorů se o ni nepostaral. V Čechách se pak ocitla v nemocnici na infekčním oddělení s horečkou Denge. Proč se učitel ájurvedy o nemocnou nepostaral, když měla jednoznačný problém?

Zatímco Indie vyzařuje nezlomnou, hluboce zakořeněnou hrdost na vlastní tradice, my Evropané – a Češi zvlášť – se často zbytečně srážíme k zemi, přehlížíme vlastní hodnoty a s obdivuhodnou ochotou se podřizujeme cizím autoritám. Možná je na čase vyměnit věčné pochybnosti a podceňování za stejnou vnitřní jistotu, s jakou Indové kráčejí svým chaotickým, ale hrdým světem.

Celý článek byl zveřejněn na https://blog.idnes.cz/haisova/joga-ajurveda-a-guru-s-pevnym-radem.Bg26110256

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám