Článek
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Mnohým z nás nic neříkají. Brusel je daleko a spousta lidí má pocit, že jsme jen bezvýznamnými členy jakéhosi spolku (rozuměj Evropské unie), který zajímá všechno možné, jen ne lidé, kteří v něm žijí. Že je tento narativ významně přiživován stranami, které se vzhlížejí v Rusku, o tom žádná. Tyto strany by nás nejradši viděly v područí Moskvy. Že by demokracie a svoboda rychle vzaly za své, je bez debat.
Jim nejde v žádném případě o voliče. Ti je zajímají jen do té doby, než odhlasují v jejich prospěch, potom už jim budou ukradení. Pak už budou mít své teplé místečko v evropském parlamentu a předvolební sliby zmizí jak pára nad hrncem. Jejich silácké řeči o tom, co všechno změní a také zařídí, až se tam dostanou, zůstanou jen předvolebními sliby, na něž bylo třeba nalákat voliče k tomu, aby jim odevzdali svůj hlas. Nemají tolik hlasů, aby svým hlasováním dokázali něco změnit.
Jejich voličům to ale nevadí. Přijdou a dají jim svůj hlas tak, jak tak. A co ostatní voliči? Mnozí zůstanou doma s tím, že není z čeho vybírat, že je žádný kandidát neoslovil. Někteří budou do poslední chvíle vybírat z nabízených možností a jen málo z nás má jasno, koho půjde volit, kdo jej oslovil a jehož program se mu líbil.
Poslancům z EP by vůbec neuškodilo, kdyby byli víc vidět a pravidelně nás informovali o tom, co se v Bruselu děje, o čem se jedná a co je nového. Komunikace vázne se všemi důsledky, které způsobuje. Bylo by dobré zamyslet se nad příčinami nezájmu o tyto volby a začít je řešit. Do těchto voleb už se nic nestihne, ale do příštích je dost času na změnu.
