Článek
Mnozí si od hlasování slibovali, že konečně bude uzákoněno manželství pro všechny. Ale přišlo velké zklamání. Poslanci to vyřešili tak, že to nevyřešili vůbec. Svazek homosexuálů se bude nazývat partnerství a nebudou mít všechna práva jako manželé, hlavně je jim upíráno právo na adopci dětí. To, že by vyrůstalo v prostředí, kde se lidé navzájem respektují a mají úctu jeden k druhému, nikoho nezajímá.
Vzkaz veřejnosti je jasný. Pokud se nějakým způsobem vymykáte a nezapadáte do škatulek daných zastánci tzv. tradičních hodnot a rodin, jste občan druhé kategorie a vaše místo je na okraji společnosti. Nejhlasitěji se ozývají ti, kteří by měli mlčet a zamést si před vlastním prahem. Podle nich by děti měly mít právo na otce i matku, na úplnou a tradiční rodinu.
Zajímalo by mě, kolik rodin je úplných a tradičních. Týká se to i křesťanských. Rozvodovost se nevyhýbá ani jim. Jaký příklad si asi vezmou děti, jejichž rodiče se hádají, navzájem osočují a k ostatním se chovají jako k někomu, koho musí vedle sebe strpět, kdo je pro ně nutné zlo? Laskavé chování a úcta k sobě i k druhým to určitě nebude.
Pro dítě je určitě mnohem lepší vyrůstat v láskyplném prostředí s lidmi, kteří ho milují, než v tzv. tradiční rodině, kde jsou hádky, urážení a někdy i týrání na denním pořádku. Příklad není jednou z výchovných metod, ale jedinou. Jak chceme své děti učit toleranci, když ji sami nemáme?
