Článek
Poslední dobou je to hodně probírané téma. Některým lidem strašně vadí, že by mělo být pro všechny. Připadá mi, že se nejvíc ozývají lidé, kteří si tento pojem uzurpovali pro sebe, chtějí jej mít pouze pro určitou skupinu lidí, jež by se vyznačovala jakýmsi privilegiem používat tento termín. Ohánějí se tvrzením, kterým se snaží dokázat, že je to tak přece od nepaměti. Manželství je vztah dvou lidí, kteří se mají rádi a rozhodli se pro společný život. A může být jedno, jestli jsou tito lidé stejného pohlaví, či muž a žena.
Někteří křesťané ohánějící se láskou k bližnímu, ale lásku k bližnímu vytěsnili pouze do určitých mezí, dali lásce k bližnímu jasné hranice, jejichž překročení dává dotyčnému nálepku divný člověk. Oni přece žijí v manželství, starají se o děti, chodí pravidelně do kostela, řídí se podle pravidel, která církev za ta století vytvořila a která jí po celou tu dobu fungovala, tak nevidí důvod proč na tom něco měnit. Ze všech nařízení, příkazů a zákazů se ale jaksi vytratilo to nejdůležitější, to základní, láska k bližnímu. Brát ostatní lidi takové, jací jsou.
Dnešní církev se vůbec nechová podle tohoto přikázání. Určuje podmínky, za kterých můžou věřící chodit k přijímání, ke zpovědi. Měla by se nad svým chováním zamyslet, protože takto odrazuje spoustu lidí od vstupu mezi své členy a její řady jsou houfně opouštěny lidmi, kteří se nedokážou ztotožnit s chováním a jednáním současné církve, kteří už nevidí smysl ve svém dalším setrvávání v tomto společenství.
Ježíš v jednom svém kázání říká, že poslední budou prvními a první budou posledními. Tak aby se jednou ti, kteří sami sebe pokládají za vzorné křesťany a myslí si, že svým chováním mají zaručené spasení, nebyli u nebeské brány předběhnuti těmi, které tak hlasitě odsuzují, nad nimiž ohrnují nos, které považují za divné.
