Článek
V sobotu se konaly na Slovensku prezidentské volby. Pellegrinimu je vyhrály lež a strach. Za hranicemi na východě zuří válka a není nic jednoduššího než nařknout protikandidáta z toho, že chce zemi zatáhnout do války. O nemožnosti provedení se pomlčí. Semínko strachu bylo zaseto. A protože padlo na úrodnou půdu, začalo rychle klíčit a růst. Kdo by se nebál, že? Teď už jen stačí všude mluvit o míru a lidé hodí svůj hlas tomu, kdo jim jej slíbil. Přece se nenechají zatáhnout do války!
Putin a Fico si mnou ruce. Putin proto, že získal dalšího loajálního politika, který se nepostaví proti němu a bude jej hájit, děj se, co děj. Fico proto, že má teď volné pole působnosti a může si dělat cokoliv, nikdo mu nebude odporovat. Budoucí prezident je jen figurka, která udělá, co se jí řekne. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Slovensko sice bude mít prezidenta, který tvrdí, že je nestranný a bude prezidentem všech. Také říká, že se bude společnost snažit spojovat, ne rozdělovat. Hodně mi připomíná Zemanův projev v roce 2013. Taky tvrdil, že bude prezidentem všech občanů. O tom, jak se o to po celé období výkonu prezidentské funkce „snažil“, víme všichni své.
Ale ve skutečnosti bude Slovensku vládnout Fico, který se postará o to, aby jeho vláda byla neomezená a nikdo mu do ní nezasahoval. Pellegrini má společný se Zemanem i odpor k médiím, které se nechtějí podřídit a psát podle notiček zadaných shora. Dobrý novinář je podle nich ten, který bude papouškovat jejich názory a narativy a nikdy nezapochybuje o jejich správnosti. Že před blížícími volbami u nás takových, kteří budou adorovat Babiše, Okamuru a jim podobné, nebude málo, o tom žádná. Jaké si z voleb na Slovensku máme vzít ponaučení? Dát si práci s ověřováním informací a narativů, které politici řeknou. Vím, je to časově náročnější, ale určitě se nám to vyplatí.
