Článek
Proto jsme se rozhodli, že ještě nebude ten vhodný čas, aby za šest měsíců od nástupu do školky po dlouhém období kašle a teplot nastoupil v září do první třídy. Již na podzim jsme preventivně zažádali o konzultaci v pedagogicko-psychologické poradně. Čekací doby jsou velmi dlouhé, počítejte i čtyři až pět měsíců.
A v únoru, kdy byl syn stále doma, nám došlo, že bychom s tím nástupem do školy opravdu neměli počítat. Ale jak na to? Paní učitelky ještě na podzim tvrdily, že je syn velmi šikovný, ze ho jistě vezmou. Já už jsem tušila, že by to nebylo dobré - pro něho, ani pro nás rodiče.
Do poradny jsme šli na konci března. Měla jsem trošku stažený žaludek, aby nám paní speciální pedagožka nevyčetla, že syna zbytečně podceňujeme. Byla jsem příjemně překvapená, jak mile a příjemně se k nám chovala. Souhlasila s námi a potvrdila nám, že kvůli vysoké nemocnosti není vhodné syna teď v dubnu k zápisu přivést. Doporučila nám pokračovat v již započaté docházce na logopedii a v tréningu předškoláckých dovedností.
K zápisu tedy syna vodit nemusíme. Necháme ho i příští školní rok v naší školce, kde je Tomášek naprosto spokojený a kde má své kamarády. Jsem ráda, že jsme se takto rozhodli a doufám, že mu to bude ku prospěchu.
