Článek
V temných ulicích Whitechapelu se potácí děti prodávající sirky, zatímco v salonech Mayfairu se šeptá o nevídaném dědictví: mladá Angela Georgina Burdett, teprve třiadvacetiletá, právě zdědila po své nevlastní babičce Harrietě Mellonové a bankéřském rodu Couttsů obrovské jmění. Stala se spolumajitelkou banky Coutts & Co. – a jednou z nejbohatších žen Evropy.
Na rozdíl od mnohých dědiček své doby se Angela rozhodla bohatství nepoužít k zábavě, ale ke službě společnosti. Londýn tehdy trpěl bídou, nemocemi a špínou. Ona stavěla levné a zdravější domy pro dělníky, zakládala školy, nemocnice, sirotčince a útulky. Cenné rady jí poskytoval i sám Charles Dickens.
Současně byla i ženou, která se neřídila společenskými očekáváními. V roce 1847 se odvážila k gestu, které šokovalo Anglii: navrhla sňatek Arthuru Wellesleymu, vévodovi z Wellingtonu – hrdinovi od Waterloo, jemuž tehdy bylo sedmdesát osm let. Vévoda ji měl hluboce v úctě, ale návrh odmítl kvůli jejich věkovému rozdílu. Přesto zůstali blízkými přáteli až do jeho smrti v roce 1852.
Její nejdelší přátelství však vzniklo s jiným mužem – Sirem Jamesem Brookem, dobrodruhem a guvernérem Sarawaku na Borneu, známým jako „Bílý rádža“. Vysoký, tmavovlasý cestovatel, který bojoval proti pirátům v malajských vodách, se s ní seznámil ve čtyřicátých letech a jejich dopisy tvoří jeden z nejpozoruhodnějších epistolárních vztahů viktoriánské éry. Brooke ji obdivoval, ale k sňatku nikdy nedošlo. Někteří pozdější autoři se domnívali, že mu zranění z válečné služby mohlo znemožnit běžný rodinný život – jisté však je jen to, že mezi nimi existovala hluboká náklonnost a vzájemný respekt.
Angela pokračovala ve své filantropii. Podporovala Florence Nightingale v reformách zdravotnictví, financovala napajedla pro tažné koně, misionářské projekty v Africe a na Blízkém východě i vzdělávací instituce pro chudé děti. Nechala postavit dělnické domy v Highgate a Shoreditchi, včetně Columbia Marketu, který měl zajistit chudým čisté a levné potraviny. Financovala také stavbu více než stovky kostelů a škol. Její filantropie předběhla dobu – zavedla zásadu, že bohatství má sloužit společnosti, ne pouze svému majiteli. Odhaduje se, že rozdělila více než tři miliony liber – dnešními měřítky miliardy.
Za své zásluhy byla v roce 1871 povýšena královnou Viktorií do šlechtického stavu jako baronka Burdett-Coutts – jedna z prvních žen v britských dějinách, která získala titul za vlastní činy, nikoli díky manželství. A když se v sedmašedesáti letech provdala za o více než dvacet let mladšího Američana Williama Ashmeada-Bartletta, společnost byla pohoršena – ale Angela se nikdy neohlížela na předsudky. Její odvaha však měla i ekonomickou cenu: podle podmínek závěti nesměla dědička bankovního impéria uzavřít manželství s cizincem. Porušením této klauzule tak ztratila podíl v bance Coutts & Co. a část příjmů z trustu, z nichž financovala své projekty.
Zemřela roku 1906 ve věku devadesáti dvou let. Byla pohřbena ve Westminsterském opatství, po boku státníků a básníků, mezi nimiž jí právem náleží místo.
Zdroje:
