Článek
V roce 2025 se v estonském Tartu dostala do rukou vědců, kteří z ní dokázali přečíst genetické informace o člověku, který ji kdysi žvýkal.
Březová smůla ze starověku se běžně využívala jako lepidlo — na opravy nástrojů, keramiky nebo zbraní. Byla vyráběna suchou destilací březové kůry a že se také žvýkala při bolestech zubů nebo jen jako běžná lidská činnost. Odpadní kousek smůly, který by tehdejší lidské oko považovalo za bezvýznamný, se v moderní vědě proměnil v jeden z nejintimnějších biologických dokumentů o životě lidí v době kamenné.
Smůlu s otisky zubů objevil tým University of Tartu, který následně odhalil i vzorky slin. Ty byly analyzovány na místním Institutu genomiky — a poskytly genetický profil žvýkající osoby. DNA ukázala, že šlo o mladou ženu s tmavými vlasy a hnědýma očima. Zajímavé je, že to zpochybňuje stereotyp o tom, že obyvatelé severu Evropy byli přirozeně světlejší.
V současnosti Tartu University studuje i další artefakty — například 800 let starý kovový kříž se symbolikou plodnosti či „Kukruskou dámu“, ženu pohřbenou ve 12. století s vejcem u nohou jako možným symbolem života a znovuzrození.
Výzkum DNA otevírá nový směr archeologie. Už to nejsou jen kosti, keramika a nástroje — ale osobní biologická stopa, která překlene tisíciletí. Univerzitní databáze DNA moderních Estonců, která obsahuje vzorky od přibližně 20 % současné populace, navíc umožňuje srovnání starověkých a dnešních genetických linií.
Zdroje: https://www.telegraph.co.uk/news/2025/11/23/stone-age-gum-chewed-by-teenager-discovered/; https://www.theguardian.com/science/2025/nov/23/dna-reveals-stone-age-teenager-as-chewer-of-10500-year-old-gum
