Článek
Příběh chlapce Miguela, který se během svátku omylem dostane do „Země mrtvých“, vytvořil obraz slavnosti jako velké veřejné události s hudbou v ulicích, obřími kostlivci v tradičních oděvech a všudypřítomnými fantastickými tvory zvanými alebrijes. Pro filmový zážitek to funguje skvěle. Skutečnost je ale různorodější a především nepůsobí tak jednotně, jak to na plátně vypadá.
Tradice Dne mrtvých má historické kořeny dávno před vznikem moderního mexického státu. Mezoamerické kultury, zejména Aztékové, se neodvracely od smrti jako od tragického konce, ale vnímaly ji jako další fázi existence. Když v 16. století přišli Španělé, postupně se rituály přesunuly k 1. a 2. listopadu, aby navázaly na katolické Dušičky a Svátek všech svatých. V následujících stoletích se vytvořila synkretická podoba, která kombinuje předhispánské a křesťanské prvky. Film tuhle historii jen naznačí, ale pro pochopení současného svátku je zásadní.
Ve světě filmu „Coco“ je pro postavy zásadní, aby se jejich fotografie objevila na rodinném oltáři. Když tam není, rodina na ně zapomene a oni pomalu mizí i ve světě mrtvých. Ve skutečnosti se to nevnímá tak dramaticky. Fotografie se používá především jako připomínka, kdo přesně má být uctěn, jde o symbol toho, že na člověka někdo stále myslí.
Tradice uctívání zemřelých existovala dávno před tím, než si rodiny mohly dovolit pořídit portrét, třeba ručně malovaný. Původní způsob připomínky byl praktický: na oltář se pokládaly věci, které zesnulý znal — jídlo, předměty spojené s jeho každodenním životem nebo řemeslem. Účelem bylo ukázat, že konkrétní osoba stále patří do rodiny, i když fyzicky chybí. Film tedy zvýrazňuje jen jednu z možností, jak se může paměť udržovat. Na oltář se přidávají také květy cempasúchil, voda a svíčky.
Coco popularizovalo také barevné tvory alebrijes, kteří jsou ve filmu duchovními průvodci. Jejich skutečný původ je ale ve skutečnosti překvapivě nedávný. Vznikly až ve 20. století, kdy umělec Pedro Linares (1906-1992) začal v Mexico City vytvářet fantastické tvory z papíru a kartonu podle snů, které se mu zdály během těžké nemoci. Později se tento styl rozšířil do Oaxacy, kde řezbáři začali vyrábět dřevěné verze a spojili je s lidovým uměním. Teprve velmi nedávno se alebrijes začaly objevovat i na oslavách Dne mrtvých a film Coco jejich roli ještě výrazně posílil.
Největší rozdíl mezi filmem a realitou je ale v tom, jak Den mrtvých vypadá v různých regionech. Pokud byste se vydali do oblasti Michoacán, například k jezeru Pátzcuaro nebo na ostrov Janitzio, nepotkáte tam žádné velké průvody. Oslavy probíhají především na hřbitovech. Rodiny přicházejí v noci k hrobům, zdobí je a tráví tam hodiny modlitbou a vzpomínkami. Oslava je soukromá a tichá, zaměřená na rodinu a náboženský rituál.
Oproti tomu v Oaxace je svátek veřejný a hlučný. Průvody, hudba, taneční vystoupení a umělecké instalace oltářů tvoří scénu, která se filmovému ztvárnění opravdu přibližuje. To neznamená, že by tu rodiny neuctívaly své blízké na hřbitově, ale právě v tomto regionu se den mrtvých stal také kulturní akcí, která přitahuje tisíce návštěvníků každý rok. Města musí každoročně zajistit bezpečnost, regulovat dopravu i hlídat akce, které byly kdysi mnohem skromnější.
Den mrtvých byl v roce 2003 zařazen mezi nehmotné kulturní dědictví UNESCO. Přineslo to větší pozornost světa a později i film Coco posílil vlnu zájmu o mexické tradice. Co vypadá jako úspěch, přináší i dilema. Některé komunity se obávají, že se z rituálu stane jen atrakce. Jiné přijaly nové možnosti a využily zájem světa pro podporu místních řemesel a ekonomiky.
Jádro tradice film vystihl správně: rodina drží pohromadě napříč generacemi a paměť zemřelých je stále živá. Všechno ostatní — hudba, masky, veřejné oslavy — už záleží na tom, kde v Mexiku jste a kdo svátek slaví. Coco tak prezentuje jednu z verzí, která tvůrcům připadala nejvíc atraktivní, ale upřímně se s nimi nedá nedouhlasit. Film je sice značně sentimentální, ale nabízí i dokonalou hudbu, perfektní grafiku, skvělý humor a správnou hloubku pro diváky všech věkových kategorií.
Zdroje:
https://www.pbs.org/newshour/arts/what-is-dia-de-los-muertos-an-expert-explains-the-holiday-celebrating-loved-ones-who-have-died; https://www.britannica.com/topic/Day-of-the-Dead; https://en.wikipedia.org/wiki/Pedro_Linares; https://www.csfd.cz/film/66830-coco/prehled/
