Článek
První lidé sem přišli již tisíce let před naším letopočtem z oblasti dnešní severní Kanady. Jejich kultury se však opakovaně objevovaly a zanikaly v závislosti na klimatu a dostupnosti potravy. Grónsko tak nebylo místem nepřetržitého vývoje, ale sérií lidských pokusů přizpůsobit se extrémním podmínkám. Už v této nejstarší fázi se formoval vztah člověka k ledu, moři a zvířatům, který se později stal základem místní identity.
Přímými předky dnešních obyvatel ostrova byli Inuité kultury Thule, kteří přišli kolem 12. století. Sami sebe však označují jako Kalaallit, tedy „lidé“, což vyjadřuje silné vědomí vlastní sounáležitosti. Přinesli na tu dobu technologicky vyspělý způsob života, dokonale přizpůsobený Arktidě – kajaky, umiaky, psí spřežení i sofistikované lovecké nástroje. Jejich společnost byla založena na spolupráci a sdílení, nikoli na akumulaci majetku. Duchovní svět Inuitů vysvětloval přírodu jako živý celek, s nímž je nutné udržovat rovnováhu, jinak přijde hlad a neštěstí.
Na konci 10. století připlul na ostrov Erik Rudý, islandský vyhnanec, který hledal nové místo pro život. Ostrov pojmenoval „Grönland“ – Zelená země – což bylo spíše chytrým marketingovým tahem než popisem reality. Název měl nalákat další osadníky z Islandu a Norska, přestože už tehdy byla většina území pokryta ledem. Vikingové zde vytvořili farmářskou společnost založenou na chovu dobytka a evropských zvyklostech. Když však v pozdním středověku nastoupila Malá doba ledová, klima se ochladilo a jejich hospodářství se začalo postupně hroutit.
Vikinské osady v Grónsku přežívaly několik století, ale nikdy se plně nepřizpůsobily místním podmínkám. Na rozdíl od Inuitů odmítaly převzít nové technologie, například lov mořských savců v arktickém stylu. Spoléhaly se na kontakt s Evropou, který však slábl a nakonec prakticky ustal. Ochlazení klimatu, izolace a vyčerpání zdrojů vedly k postupnému zániku celé společnosti. Grónsko se tak stalo jedním z mála míst, kde evropská kultura podlehla místní realitě.
Ve 13. století se vikinské Grónsko formálně podřídilo norskému králi, čímž se ostrov stal součástí evropského státního systému. Když se Norsko spojilo s Dánskem, přešlo Grónsko automaticky pod dánskou korunu. Ostrov byl po dlouhou dobu spíše zapomenutým územím, spravovaným jen na papíře. Přesto tato formální kontinuita sehrála později klíčovou roli v právním nároku Dánska. Grónsko tak bylo součástí evropských dějin, aniž by se jich fakticky účastnilo.
Kolonizace však zde neměla podobu plantáží nebo velkých osad, ale sítě obchodních a misijních stanic. Inuité byli zapojeni do koloniální ekonomiky jako lovci a dodavatelé surovin, nikoli jako partneři. Dánský obchodní monopol způsobil úplnou závislost ostrova na dovozu i odbytu. Koloniální kontrola byla nenápadná, ale zásadní a dlouhodobá.
Během druhé světové války bylo Dánsko okupováno, zatímco Grónsko zůstalo mimo přímou kontrolu metropole. Ostrov se ocitl pod ochranou Spojených států, které zde začaly budovat infrastrukturu a vojenské základny. Pro mnoho Gróňanů to byl první kontakt s jiným světem než s tím dánským. Americká přítomnost přinesla nové pracovní příležitosti i vyšší mzdy. Zkušenost „fungování bez Dánska“ zásadně změnila místní sebevědomí.
V roce 1953 bylo Grónsko oficiálně zbaveno koloniálního statusu a začleněno do Dánska jako jeho rovnoprávná součást. Tento krok byl prezentován jako pokrokový, ale proběhl bez skutečné účasti místních obyvatel. Následovala rychlá modernizace, která často nerespektovala tradiční způsob života. Nejznámější temnou kapitolou je tzv. experiment s grónskými dětmi, kdy byly některé z nich odvezeny do Dánska, aby z nich vyrostla „nová elita“. Mnozí z těchto lidí se později cítili vykořenění a neschopní plně patřit ani do dánské, ani do grónské společnosti.
Od konce 20. století získává Grónsko stále větší míru samosprávy. Ostrov má vlastní parlament i vládu a rozhoduje o většině vnitřních záležitostí. Inuité, respektive Kalaallit, byli uznáni jako národ s právem na sebeurčení. Ekonomická závislost na Dánsku však zůstává významná. Debata o nezávislosti proto není jen politická, ale i existenciální.
Zdroje:
https://www.historyextra.com/period/general-history/who-owns-greenland-history-explained/; https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Greenland; https://www.diis.dk/en/research/why-is-greenland-part-of-the-kingdom-of-denmark-a-short-history; https://www.britannica.com/place/Greenland/History
