Článek
Původně byl tvrdohlavým lovcem jezevců, lišek a králíků – dnes je z něj městský společník, komický i hrdý zároveň. Jeho obliba přitom neklesá ani v době, kdy mnoho plemen přichází a odchází jako módní trend.
Jezevčík (Dachshund – doslova „jezevčí pes“) vznikl v Německu už v 16. století. Lovci potřebovali psa, který se dokáže dostat do úzké nory a zároveň má dost odvahy, aby tam pronásledoval náročného protivníka – jezevce. Nízké nohy, dlouhé tělo a sebevědomí větší než jeho výška – to byla kombinace, která fungovala dokonale.
Během staletí se ustálily tři varianty srsti (hladká, drsnosrstá, dlouhosrstá) a tři velikosti (standardní, trpasličí, králičí). Každá měla svůj účel: od tvrdé práce v lese po lov králíků a drobné zvěře.
V 19. století se jezevčík stal módním i společenským psem. Královna Viktorie ho milovala a vlastnila hned několik jedinců – i díky ní se rozšířil po celé Evropě. Z loveckého psa se stal symbol elegance, loajality a nadhledu, aniž by ztratil svou osobnost.
Na rozdíl od mnoha jiných malých plemen není jezevčík poddajný ani bezmocný. Má vrozenou odvahu, samostatnost a sebevědomí – přesně ty vlastnosti, které kdysi potřeboval při lovu pod zemí. Lidé si ho oblíbili, protože v malém těle zůstala duše velkého psa: tvrdohlavý, hrdý, ale neodolatelně věrný. Navíc má nezaměnitelný vzhled – dlouhé tělo, krátké nohy, hrdý postoj. Je to pes, který se dá poznat na první pohled – ideální pro dobu, která miluje individualitu.
Kolik jich je a kde
Jezevčíci dnes patří mezi nejrozšířenější plemena na světě.
· V Británii se ročně registruje přes 20 000 jedinců.
· V Česku je podle Klubu chovatelů jezevčíků evidováno asi 75 000 psů s průkazem původu, přibývá kolem 2 000 ročně.
· Reálný počet je ale mnohem vyšší – až 150–200 tisíc.
Většina z nich jsou „bezpapíráci“, tedy psi bez oficiálního rodokmenu. Odhady mluví o tom, že 60–80 % všech jezevčíků v Česku není registrováno v plemenné knize.
Dnes jezevčíky najdete spíš na gauči než v norách, ale jejich povaha zůstala stejná. Jsou stateční, zvídaví, občas tvrdohlaví a vždy sví. A právě to je důvod, proč je lidé milují – protože mají osobnost. Malý pes, který se nikdy nechová jako malý.
Jezevčík je fenomén, který překročil hranice doby i společenských vrstev. Z pracovního psa se stal společníkem, z loveckého nástroje člen rodiny. A i když většina dnešních jezevčíků stále nemá papíry, všichni nesou stejnou povahu: neústupnost, odvahu a nečekaný šarm.
Zdroje:
https://www.akc.org/expert-advice/dog-breeds/dachshund-history-badger-dog-breed/
https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/dachshund
