Článek
Jeho diagnóza je trefná a znepokojivá, ale příběh, který vypráví, je složitější, než se na první pohled zdá.
V 18. století zažila Evropa tichou, ale převratnou čtenářskou revoluci. Miliony lidí začaly číst a knihy se staly nástrojem vzdělání, svobody a společenské změny. Tisk vytvořil svět, v němž se lidé učili myslet v souvislostech, sledovat argument a zpochybňovat autority. Z této kultury vzešlo osvícenství, věda i demokracie.
Marriott má pravdu – ale jen zčásti. Čtenářská revoluce byla skutečná, ale nebyla univerzální. Gramotnost zůstávala po celé 19. století privilegiem elit a vzdělanější střední třídy. Zlatý věk čtení byl zlatý hlavně pro ty, kdo měli čas, peníze a vzdělání, tedy především středostavovské ženy z vyšších středních tříd. Mnoho klasických textů sloužilo zároveň jako nástroj kulturní segregace – oddělovaly vzdělaný svět od těch, kteří k němu neměli přístup.
Dnes podle Marriotta probíhá opačný proces – kontrarevoluce obrazovek. Čtení prudce ubývá, děti i dospělí ztrácejí schopnost soustředění, slovní zásobu i trpělivost. Smartphony, říká autor, nechtějí získat naši pozornost na chvíli, ale navždy. Z každého dne ukusují hodiny času, které dříve patřily přemýšlení a čtení.
Tento kontrast je skutečný a znepokojivý. Kniha nutí k lineárnímu myšlení, ke sledování argumentu, k trpělivosti. Smartphone nabízí nekonečný proud fragmentů, okamžité uspokojení, povrchní skok od podnětu k podnětu. Data potvrzují: čtení klesá, koncentrace slábne, klasická slovní zásoba chudne.
Úpadek myšlení – nebo jen transformace?
S úpadkem čtení podle Marriotta mizí i schopnost logického a hlubokého myšlení. IQ po desetiletích růstu klesá, kultura se zjednodušuje – písně jsou kratší a monotónnější, filmy opakují staré vzorce, inovace stagnují.
Tady je třeba být opatrný. Flynn efekt – dlouhodobý růst IQ v průběhu 20. století – byl z velké části důsledkem lepšího vzdělání, výživy a zdravotní péče, ne čtení per se. Jeho nedávné zvrácení může mít mnoho příčin: od způsobu testování až po sociální faktory. Svést to čistě na obrazovky je příliš jednoduchá zkratka.
A co víc: mladá generace není ztracená. BookTok, online fandomové komunity, podcasty o knižních tématech – to vše ukazuje, že chuť po příbězích a smyslu nezmizela. Možná jen hledá nové formy. Audiokniha není horší než papírová kniha – klíčové je co vnímáte a jak nad tím přemýšlíte. Internet může být nástrojem kritického myšlení: open access vědecké publikace, archivní databáze, kolaborativní projekty. Problém není médium samo, ale způsob, jakým je navrženo a užíváno.
Hrozba digitálního feudalismu
Marriott varuje, že stejně jako tisk kdysi zbořil feudální monarchie, dnešní svět obrazovek podkopává demokracii. Tam, kde dřív vládla argumentace a věcnost, dnes převládá hněv, tribalismus a manipulace emocemi. Autor vidí hrozbu návratu do nového středověku – digitálního feudalismu, v němž několik technologických korporací ovládá vědění i pozornost miliard lidí. Bez čtení a kritického myšlení ztrácejí občané schopnost porozumět moci, kontrolovat ji a měnit.
V tomto má Marriott samozřejmě pravdu. Demokracie potřebuje občany schopné zvažovat argumenty, rozpoznat manipulaci, pochopit složitosti. Pokud se společnost rozpadá na tribalistické echo chambers, kde vítězí ten, kdo nejhlasitěji křičí, pak je v ohrožení samotná idea rozumné veřejné debaty.
V diskusi pod článkem zaznívá i naděje – a právem. Někteří čtenáři připomínají, že internet může být také nástrojem poznání: díky online databázím lze získat informace, které dříve byly nedostupné, a mnozí mladí lidé se k četbě vracejí novými cestami. Spíše než bojovat s technologií je třeba naučit se ji používat vědomě.
A právě tady leží skutečná výzva. Marriottův esej je varování, které stojí za to slyšet – ale není to neodvratný příběh úpadku. Bojovat za návrat ke knihám jako jedinému médiu poznání je marné. Technologie nezmizí. Místo nostalgie potřebujeme novou gramotnost: učit děti nejen číst, ale i filtrovat, ověřovat, klást otázkyPokud smartphony „ukusují hodiny z našich dnů“, není to proto, že jsme slabí – je to proto, že jejich algoritmy jsou navržené k tomu, aby nás držely v pasti. To lze regulovat, změnit, odmítnout. Společnost nemusí volit mezi knihami a obrazovkami. Musí ale volit mezi závislostí a svobodou.
Zdroj:
https://jmarriott.substack.com/p/the-dawn-of-the-post-literate-society-aa1?
