Článek
Události, kterým se říká „divoký odsun“, se ve skutečnosti neopíraly jen o spontánní výbuch lidového hněvu. Historický výzkum ukazuje, že se jednalo o koordinovanou státní operaci, v níž hlavní roli hrály ústřední orgány a armáda.
Hned v polovině května 1945 se armáda začala podílet na vytlačení německého obyvatelstva za hranice. Tento proces nebyl doprovázen zdůrazňovanou živelnou atmosférou. Naopak — šlo o logistické plánování, obsazování pohraničí, řízení tras a zajištění bezpečnosti hranic s plným vědomím vlády. Vojenské velení nebylo u toho náhodou; bylo hlavním nástrojem provedení.
Následující měsíce přinesly přesuny v obrovském rozsahu. Do srpna 1945 bylo vyhnáno přibližně 700 tisíc Němců. Rychlost a rozsah této akce by nebyly možné bez státu, který měl schopnost nasadit vojáky, dopravní kapacity i aparát, jenž prováděl rozhodnutí shora dolů.
Přitom bylo ale potřeba, aby organizovaná operace nevypadala jako organizovaná. Pokyny se často předávaly ústně, bez záznamů, aby nebylo možné přesně doložit, odkud přicházejí. Navenek pak vše působilo, jako by se dav sám rozhodl, že soužití Čechů a Němců už nemůže pokračovat. Revoluční gardy a místní výbory se staly viditelnou tváří událostí, i když skutečné vedení bylo jinde.
Právě tento vytvořený obraz chaosu se stal později argumentem. Pokud má „lid“ tendenci jednat sám a vyhánět německé sousedy, pak přece nezbývá než situaci uvést do pořádku — organizovaným odsunem, který následoval. Oficiální, mezinárodně schválený proces se tak mohl nyní prezentovat jako nezbytné řešení problému, jenž byl předtím záměrně posílen.
Dnes se o téhle fázi dějin mluví jako o „divokém odsunu“. Ale podle dokumentů, o které se opírá současný výzkum, by přesnější bylo jiné označení: řízená divokost. Přesun statisíců lidí se tím stává méně příběhem lidového hněvu a více svědectvím o tom, jak stát dokáže manipulovat historickou pamětí i interpretací vlastních činů.
„Divoká“ kapitola českých dějin tak není pouhým eruptivním dozvukem války. Je to strategická operace, jejímž výsledkem bylo vyprázdněné pohraničí.
Zdroj:
Tomáš Staněk – Adrian von Arburg: Organizované „divoké“ odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945). Soudobé dějiny XII, 2005/2006, č. 3–4, s. 465–533.
