Článek
Z tohoto vztahu vznikla první forma soužití člověka a psa. Nešlo o cílené ochočení, ale o dlouhodobý přirozený výběr podle mírnosti. Archeologické doklady z Evropy a Sibiře potvrzují výskyt raných psů před 14 000 lety.
Změna chování měla biologický dopad. Mírnější zvířata mají nižší hladinu stresových hormonů, především adrenalinu. To ovlivňuje vývoj neural crest cells – buněk, z nichž vzniká chrupavka, pigment i část lebky. Méně adrenalinu vede k měkčí chrupavce, a tedy k přirozeně povislým uším. Tento jev potvrdil experiment ruského genetika Dmitrije Běljajeva. Od roku 1959 choval lišky výhradně podle mírnosti. Po několika generacích měly povislé uši, skvrnitou srst a zmenšenou lebku. Biologové tento soubor znaků označují jako „domestikační syndrom“.
Povislé uši se tedy původně objevily samovolně, nikoli cíleným výběrem podle vzhledu. Lidé však změnu uvítali. V prostředí tábora umožňovala snadno rozlišit psy od vlků. Znak získal praktickou hodnotu, přestože původně vznikl jako vedlejší účinek snížení agresivity. Domestikace tím poprvé propojila biologický proces se sociálním využitím.
Proč se vztyčené uši znovu objevily
Domestikace nerozložila genetický základ pro pevnou chrupavku. Otevřela pouze širší variabilitu tvarů. Při šlechtění lidé začali tyto rozdíly cíleně využívat:
– u hlídacích a loveckých plemen vybírali jedince s pevnými, vztyčenými ušima, které zlepšovaly slyšení;
– u společenských psů ponechali měkčí, povislé uši, které působily méně hrozivě.
Vztyčené uši se tedy nevrátily evolucí, ale lidským výběrem znaků, které v genetickém základu zůstaly.
Moderní genetika ukazuje, že stejné genové oblasti ovlivňují chování i tvar chrupavky. Analýzy DNA psů z roku 2016 (Oxford University) potvrdily, že rozdíly mezi vlkem a psem vznikly postupnou změnou hormonální regulace, nikoli jedním genem. Fenotypové znaky, jako je poloha ucha, barva srsti nebo délka čenichu, jsou všechny spojeny s nižší aktivitou buněk neural crest.
Povislé i vztyčené uši psů představují dvě varianty jednoho procesu – ztráty divokosti a následného lidského výběru. Povislé ucho je biologický důsledek snížení stresové reakce, vztyčené ucho je výsledek zpětného posílení určité genetické větve. Poslední potvrzená studie z roku 2016 potvrdila, že oba tvary vznikly z jediné populace raných eurasijských vlků
Zdroje: https://people.com/pets/why-do-dogs-have-floppy-ears/; https://www.sciencealert.com/science-why-some-dogs-floppy-ears-domestication-syndrome; https://www.psychologytoday.com/us/blog/canine-corner/201801/why-some-dogs-have-floppy-ears-and-wolves-dont.
