Hlavní obsah

Případ lepry z Rumunska a další nemoci, které občas „vstanou z mrtvých“

Foto: Marie Michlová, ChatGPT

V prosinci 2025 rumunské zdravotní úřady potvrdily první případy lepry v zemi za více než čtyři dekády, když u dvou žen pracujících jako masérky ve městě Kluž-Napoca byla tato infekce zjištěna.

Článek

Jedná se o první potvrzené případy od roku 1981, tedy přibližně 44 let, a další dvě podezřelé osoby jsou stále testovány. Rumunské ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že infekce je spojena s pobytem v endemických oblastech mimo Evropu a že riziko pro obecnou populaci je nízké, protože pro přenos je nutný dlouhodobý a těsný kontakt s nakaženým.

Lepru znali lidé již ve starověku a je zmíněna i v biblických textech, což odráží její dlouhodobý dopad na lidské společnosti a přispělo k silné sociální stigmatizaci. Nemoc se rozšířila spolu s lidskými migracemi a obchodními cestami z východní Afriky či Blízkého východu do Evropy a dále, a během středověku zde dosáhla relativně vysoké prevalence, zejména mezi 11. a 14. stoletím.

Právě v Rumunsku fungovalo jedno z nejznámějších leprosárií Tichilești v deltě Dunaje, které bylo založeno jako klášter v 19. století a později přeměněno na azyl pro lidi s leprou. V první polovině 20. století zde žily desítky pacientů; jejich počet postupně klesal a v roce 2023 zde žilo pouze devět lidí, z nichž většina byla velmi stará. Poslední nový pacient přijel do Tichilești v roce 1981, což souvisí s téměř úplným ústupem nemoci v Evropě díky zlepšeným hygienickým podmínkám a zdravotní péči.

Historický průběh lepry v Evropě ukazuje, že i když se nemoc na většinu kontinentu prakticky „stáhla“ mezi 16. a 18. stoletím – do značné míry pravděpodobně kvůli interakcím s jinými infekcemi a změnám demografie – zcela nezmizela a zůstává přítomná v endemických oblastech světa.

Lepru lze proto chápat jako příklad „nemoci minulosti“, která i v 21. století může vyvolat ohniska i v regionech, kde byla považována za vymýcenou. Podobné fenomény se objevují i u jiných infekčních chorob:

  • Tuberkulóza, kterou znali lidé už ve starověku a která se objevuje i dnes jako významná globální zdravotní hrozba, často spojená s rezistencí na léčiva.
  • Mor (bubonic plague), historicky devastující pandemie středověku, se i v moderní době občas objeví.
  • Cholera zůstává endemická v oblastech s nedostatečnou vodohospodářskou infrastrukturou a způsobuje občasné epidemie.
  • Syfilis a jiné pohlavně přenosné choroby dnes přetrvávají jako chronické zdravotní problémy, jejichž prevalence a forma se mění s dostupností léčby a chováním populace.

Tyto příklady ukazují, že i když určité infekce mohou dramaticky ustoupit nebo se stát vzácnými v některých geografických oblastech, ale globální propojení a biologické charakteristiky patogenů umožňují jejich návrat či přetrvávání – což je důležitý aspekt při posuzování zdravotních rizik a potřeb moderní epidemiologické a klinické připravenosti.

Zdroje: https://www.researchgate.net/publication/221932290_Paleopathological_and_Molecular_Study_on_two_Cases_of_Ancient_Childhood_Leprosy_from_the_Roman_and_Byzantine_Empires; https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8805473/;

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz