Článek
Tento případ, spojující akademickou erudici, psychotické poruchy a morbidní posedlost smrtí, šokoval nejen Rusko, ale i světovou veřejnost
Před odhalením svých činů byl Moskvin považován za respektovaného akademika. Specializoval se na keltologii, místní historii a pohřební tradice Nižního Novgorodu. Publikoval články o folklóru a byl známý svou encyklopedickou pamětí a hlubokými znalostmi. Žil s rodiči v malém bytě a byl popisován jako introvertní, ale intelektuálně zdatný jedinec. Již od dětství však vykazoval fascinaci smrtí a hřbitovy, což později přerostlo v patologickou posedlost. Podle ruských zdrojů (např. Komsomolskaja Pravda) Moskvin sám vyprávěl příběhy o svých dětských zážitcích, kdy byl fascinován pohřebními rituály, což naznačovalo rané projevy jeho psychických problémů.
Moskvinova odbornost na konzervaci a pohřební zvyky mu poskytla znalosti, které později využil k mumifikaci těl. Žil osamělým životem, neměl partnerku ani děti a věnoval se převážně svému výzkumu. Jeho rodiče, kteří s ním sdíleli byt, si dlouho nevšimli jeho znepokojivého chování, což později vyvolalo otázky o jejich roli a odpovědnosti.
Kam se poděly?!
V letech před rokem 2011 se v oblasti Nižního Novgorodu začaly hromadit zprávy o vykrádání hrobů, zejména hrobů dívek a mladých žen. Policie zahájila vyšetřování poté, co byly hřbitovy v regionu opakovaně vandalizovány. Stopy nakonec vedly k Moskvinovi, který byl zatčen 2. listopadu 2011. Při prohlídce jeho bytu našli vyšetřovatelé děsivou sbírku 26 mumifikovaných těl dívek ve věku od 3 do 25 let. Těla byla pečlivě ošetřena chemickými látkami, jako je sůl a soda, aby zpomalily rozklad. Byla oblečena do dětských nebo ženských šatů, někdy vybavena parukami, punčochami, botami či maskami přes tváře, aby zakryly známky rozkladu. Některá těla obsahovala hudební skříňky nebo jiné mechanismy, které Moskvin instaloval, aby vytvořil iluzi „živých panenek“.
Podle zpráv policie byla těla naaranžována po celém bytě – některá seděla na pohovkách, jiná stála v rozích nebo byla uložena v krabicích. Tento objev šokoval nejen vyšetřovatele, ale i Moskvinovy rodiče, kteří tvrdili, že si mysleli, že jde pouze o „panenky“ nebo rekvizity jeho výzkumu. Tento detail vyvolal spekulace o tom, jak mohl Moskvin své činy tak dlouho skrývat.
Vyšetřování odhalilo, že Moskvin trpěl těžkými psychotickými poruchami, včetně bludů a obsesivního chování. Věřil, že mrtvé dívky může „oživit“ prostřednictvím svých rituálů a že jim poskytuje „nový život“ tím, že je vyjímá z hrobů. Podle jeho výpovědí (citovaných v ruských médiích, např. Moskovskij Komsomolec) cítil „soucit“ s mrtvými, protože podle něj neměly být „ponechány v chladné zemi“. Tato představa byla spojena s jeho fascinací nekromancií a mystickými představami o duších zemřelých.
Věčný svit čistých duší
Moskvin se zaměřoval na mladé dívky, protože věřil, že jejich duše jsou „čistší“ a zaslouží si zvláštní péči. Navštěvoval pohřby, někdy dokonce mluvil s rodiči zesnulých, aby získal informace o jejich životech, a poté v noci vykrádal hroby. Podle některých zdrojů (např. ruské zpravodajství) si vedl podrobné záznamy o životě dívek, což naznačuje jeho pokus vytvořit pro ně „osobnosti“ i po smrti. Tento aspekt jeho chování ukazuje na hlubokou psychotickou poruchu, která kombinovala intelektuální racionalizaci s iracionálními bludy.
Psychologové, kteří Moskvina vyšetřovali, popsali jeho stav jako kombinaci schizofrenie a obsedantně-kompulzivní poruchy s prvky nekrofilního chování, i když nebyly prokázány žádné sexuální motivace. Jeho činy byly spíše výrazem morbidní touhy „chránit“ mrtvé a udržet je při sobě.
V roce 2012 soud v Nižním Novgorodu rozhodl, že Moskvin není trestně odpovědný kvůli své nepříčetnosti. Psychiatrické posudky potvrdily, že trpí těžkou duševní poruchou, která znemožňuje jeho trestní stíhání. Místo vězení byl umístěn do uzavřené psychiatrické léčebny, kde zůstává dodnes. Pravidelné lékařské přehodnocení jeho stavu ukazuje, že je nadále považován za nebezpečného pro společnost, a proto není plánováno jeho propuštění.
Rozhodnutí soudu vyvolalo v Rusku smíšené reakce. Někteří příbuzní obětí požadovali přísnější trest, zatímco jiní souhlasili, že psychiatrická péče je pro Moskvina vhodnější než vězení. Případ také otevřel debatu o tom, jak ruské právní a zdravotnické systémy zachází s duševně nemocnými pachateli.
Důsledky
Případ Anatolije Moskvina se stal jedním z nejbizarnějších a nejvíce znepokojivých kriminálních případů 21. století. Otřásl nejen místní komunitou v Nižním Novgorodu, ale přitáhl pozornost mezinárodních médií (např. The Guardian, BBC). Vyvolal široké diskuse o několika klíčových tématech:
Případ zdůraznil nedostatky v systému péče o duševní zdraví v Rusku, zejména pokud jde o identifikaci a léčbu vysoce inteligentních jedinců s psychotickými poruchami. Moskvinova schopnost skrývat své chování po léta ukázala na potřebu lepší prevence a monitorování.
Rodiny obětí zažily obrovský traumatický dopad, když zjistily, že těla jejich blízkých byla vyjmuta z hrobů a zneužita. Někteří rodiče se s Moskvinem setkali během pohřbů, aniž tušili jeho záměry, což přidalo na jejich pocitu viny a bezmoci.
Případ přilákal pozornost díky své morbidní a neobvyklé povaze. Byl přirovnáván k literárním a filmovým příběhům o šílených vědcích nebo nekromantech, což z něj udělalo předmět zájmu true crime komunit.
Případ Anatolije Moskvina zůstává jedním z nejvíce znepokojivých příkladů toho, jak se mohou psychické poruchy projevit v kombinaci s vysokou inteligencí a odbornými znalostmi. Jeho činy, ač motivované bludy o „soucitu“ a „záchraně“, způsobily obrovské trauma rodinám obětí a otřásly společností. Případ zdůrazňuje důležitost včasné psychiatrické intervence a připomíná, že i zdánlivě „normální“ jedinci mohou skrývat hluboké psychické problémy. I dnes, když je Moskvin hospitalizován, zůstává jeho příběh varováním před temnými zákoutími lidské mysli.
Zdroje:
https://www.kommersant.ru/doc/1827172
https://news.mail.ru/incident/66113075/
https://ura.news/news/1052932172
