Článek
Ve chvíli, kdy se ke kameře začaly přibližovat fotografie konkrétních dětí, se však odehrálo něco, co v popkultuře nikdy předtím ani potom nemělo obdoby. Namísto jmen producentů či tvůrců se na obrazovce střídaly portréty skutečných, aktuálně pohřešovaných dětí.
Záměr režiséra Tonyho Kaye byl jednoduchý a zároveň odvážný: použít masové médium, které tehdy utvářelo celou generaci, jako skutečný pátrací nástroj. MTV na začátku 90. let byla něčím mezi dnešním internetem a sociálními sítěmi — určovala trendy a ovlivňovala miliony diváků denně. A právě tato síla měla poprvé obrátit pozornost k dětem, jejichž zmizení tehdy na amerických i evropských úřadech často končilo jen v šedých složkách.
Podle rozhovorů s režisérem i kapelou pomohlo video k dohledání přibližně 21 osob, které se v něm objevily. Některé však vypovídaly o tom, že utekly z nebezpečného prostředí, kam se následně musely vrátit. Jiní byli nalezeni u svých únosců. A pak tu byli ti, u nichž se po letech ukázalo, že za jejich zmizením stojí vražda.
Klip navíc neexistoval v jediné verzi. V USA vysílala MTV sestřih s jinými fotografiemi než britská stanice. Australské publikum vidělo zase jinou sadu zmizelých. Snímek se přizpůsoboval regionu, kde se reálně mohla objevit stopa — někdo, kdo dítě zahlédl, znal nebo mohl podat svědectví. I proto se v různých zdrojích liší čísla o nalezených případech: některé regionální verze byly úspěšnější, jiné méně.
Z hlediska mediální historie tak Runaway Train vyčnívá ještě z jednoho důvodu — nebyl součástí kampaně, nepodpořil ho žádný úřad, žádná organizace. Nebyl to státem financovaný projekt, ale komerční videoklip, jehož dopad měl zásadní společenský význam.
Úspěch videa se ale nepojí pouze se „šťastnými návraty“. Během let se prokázalo, že u části uvedených dětí není návrat domů možný. V některých verzích klipu se objevily tváře, jejichž příběh se po mnoha letech ukázal jako součást zločinů, které otřásly celými zeměmi. Ve Velké Británii se ve verzi pro místní vysílání objevily fotografie dvou teenagerek — Vicky Hamilton a Dinah McNicol. Dlouhé roky byly vedeny jako pohřešované. Až v roce 2007 byly nalezeny jejich ostatky na pozemku sériového vraha Petera Tobina, který byl následně odsouzen.
V USA byla v klipu uvedena i Aundrie Bowman, tehdy vedená jako nezvěstná dívka z Michiganu. Ještě v roce 2019 figurovala mezi nevyřešenými případy. Až později se ukázalo, že ji v roce 1989 zavraždil její adoptivní otec Dennis Bowman, který se k činu přiznal v roce 2020. Další tragický případ se týká Curtise Huntzingera. Jeho ostatky byly nalezeny v Kalifornii a pachatel se později přiznal. V australské verzi byly uvedeny fotografie několika zmizelých „baťůžkářů“ — mladých cestovatelů, z nichž se později prokázaly oběti sériového vraha Ivana Milata, známého jako „backpacker murderer“.
Ani dnes, více než 30 let po uvedení videa, neznáme osudy všech tváří. Podle seznamů, které zveřejnil časopis People a aktualizovaných údajů Wikipedie, zůstává minimálně 10 dětí stále nezvěstných. Mezi nimi jsou například Christopher Kerze, Andrea Durham a také batole Thomas Dean „Tommy“ Gibson, jehož otec byl sice odsouzen, ale tělo chlapce nikdy nebylo nalezeno.
Zdroje: https://www.theguardian.com/culture/2022/oct/31/missing-kids-soul-asylum-runaway-train-tony-kaye-david-pirner; https://people.com/crime/missing-kids-soul-asylum-runaway-train/
