Článek
Povinný tělocvik se začal objevovat až v 19. století a postupně se šířil z Dánska do dalších zemí. Každý stát měl jiný důvod, proč ho prosadil – někde šlo o zdraví dětí, jinde spíš o vojenskou disciplínu.
První zemí, kde se školáci museli povinně hýbat, bylo Dánsko roku 1814. Tehdy školský zákon nařídil, že školní den nebude jen o čtení a psaní, ale také o skákání, běhání a vojenských cvicích. Říkalo se tomu gymnastika. Povinnost se zpočátku vztahovala hlavně na chlapce; o dívkách se rozhodovalo později. Už tehdy se tedy řešilo, kdo má právo (nebo povinnost) se potit.
V Prusku byla situace složitější. Na počátku 19. století se rozšířilo hnutí „turnen“, tedy německá podoba gymnastiky, které založil Friedrich Ludwig Jahn. Nešlo jen o cvičení na nářadí, ale i o vlastenecký program, který měl posílit tělo i národního ducha. Úřady ale měly obavy z politického vlivu, a tak v roce 1820 Turnen zakázaly. Jenže o dvacet let později přišel obrat: v roce 1842 král Friedrich Wilhelm IV. rozhodl, že gymnastická cvičení budou povinnou součástí výuky na středních školách a učitelských seminářích. Z původně podezřelé aktivity se tak stal oficiální školní předmět.
Do českých zemí dorazil povinný tělocvik s velkým školským zákonem z roku 1869. Hasnerův zákon standardizoval školní docházku a zakotvil i „turnunterricht“. Povinné cvičení bylo postupně rozšiřováno, ale s výjimkami – zejména pro dívky, u kterých se rozsah tělocviku ještě v roce 1883 omezil. Rovnost před zákonem tak vypadala trochu jinak, když přišlo na běhání a šplh.
Ve Spojených státech se první programy objevily v polovině 19. století, například v Cincinnati roku 1855. Skutečně plošná povinnost ale přišla až později, na konci století. Na středních školách byl vývoj podobný – pomalý začátek, a nakonec masové přijetí v době, kdy Evropa už měla tělocvik pevně v osnovách.
Prvenství mezi vysokými školami drží Amerika. Amherst College v roce 1861 zavedla povinný program tělesné výchovy pro všechny studenty. „Amherst plan“ znamenal čtyři cvičení týdně po třiceti minutách. Jinde v Evropě se univerzitní tělocvik dlouho omezoval na přípravu učitelů a vojáků. Povinné cvičení pro celé ročníky tam dorazilo až mnohem později.
V českých zemích šla univerzitní tělovýchova dlouho cestou specializovaných ústavů a výuky budoucích učitelů. Povinné cvičení pro všechny studenty se objevuje až v meziválečném období, ale přesný zákonný moment se hledá obtížně. Po roce 1948 se sport stal součástí centralizovaného školství, povinná tělesná výchova se pak ustálila v prvních ročnících univerzit – jak je tomu ostatně na řadě fakult dodnes.
Zdroje
https://www.nm.cz/historicke-muzeum/archiv-dejin-telesne-vychovy-a-sportu1
https://www.britannica.com/topic/physical-education
