Článek
Matematik se nezalekl. Vstal, uklonil se a odpověděl větou, která vstoupila do dějin vědy:
„Sire, tuto hypotézu jsem nepotřeboval.“
Pierre-Simon Laplace (1749–1827), matematik, fyzik a člen Francouzského institutu, navrhl ve své knize Exposition du système du monde tzv. hypotézu mlhovin (hypothèse nébulaire). Podle ní se Sluneční soustava zrodila z obrovského rotujícího oblaku žhavých plynů a prachu, který se postupně smršťoval vlivem gravitace. Z jeho středu vzniklo Slunce, z prstenců kolem něj planety.
Laplace nevylučoval existenci Boha, ale zcela ho vypustil z vědeckého vysvětlení.
Kosmos byl nyní sebeorganizující systém, nikoli zázrak. „Když známe polohu a pohyb všech těles,“ napsal, „dokážeme vypočítat minulost i budoucnost vesmíru.“
To byl začátek éry, kdy řád sám prakticky nahradil Stvořitele. Laplace posunul roli Boha z centra vesmíru do jeho zákonů, místo Stvořitele tak byl spíš Právník.
Laplace měl výrazný vliv na mladého astronoma Françoise Aragа (1786–1853), který později vedl Pařížskou observatoř. Arago sdílel jeho důvěru ve fyzikální zákony, ale zároveň usiloval o to, aby věda zůstala přístupná veřejnosti. Právě díky Aragovi se myšlenka „mlhoviny jako kolébky hvězd“ stala součástí populární astronomie 19. století.
Nejen ve Francii Laplaceova teorie působila jako intelektuální výzva, ve Skotsku a Anglii ji přijali i duchovní. Kazatel Thomas Chalmers ve svých Astronomical Discourses (1817) tvrdil, že nekonečnost vesmíru je důkazem Boží velikosti, nikoli jejím popřením.
„Jak by mohla být Boží dobrota omezena na tuto malou planetu?“ ptal se. Mnozí teologové 19. století proto spojovali Laplaceův kosmos s vírou v pluralitu světů – představou, že Bůh stvořil nespočet hvězdných systémů, každý se svým vlastním řádem a snad i životem. Jedním z nich byl i rev. John Lockhart (1761-1842), spoluzakladatel observatoře v Glasgow, předseda Astronomické společnosti, kde celé noci marně pátral po dalších světech na jiných planetách.
Moderní kosmologie potvrdila mnohé z Laplaceovy intuice. Dnes víme, že hvězdy skutečně vznikají v obrovských plynných mlhovinách, kde se hmota pod tlakem gravitace zhušťuje a vzniká jaderná fúze. Laplace se mýlil jen v měřítku: nevěděl, že vesmír má počátek v čase — v tom, co dnes nazýváme Velkým třeskem. Přesto zůstává jeho model první konzistentní teorií přirozeného původu Sluneční soustavy.
Zdroje:
https://www.ebsco.com/research-starters/literature-and-writing/laplaces-nebular-hypothesis; https://quantumzeitgeist.com/pierre-simon-marquis-de-laplace-a-history-of-the-18th-century-french-scholar/; Chalmers, Thomas. Life of Thomas Chalmers, D.D., LL.D. Edited by Rev. James C. Moffat, M.A. 2nd ed. Cincinnati: Moore, Anderson, Wilstach & Keys; New York: Newman & Ivison, 1853; Speculative Society of Edinburgh. History of the Speculative Society of Edinburgh. Edinburgh, 1845.
