Článek
Šlo o dobu dravého, jen málo regulovaného kapitalismu, kdy pojmy jako minimální mzda, omezená pracovní doba či státní sociální podpora existovaly spíše v programech socialistických myslitelů než v každodenní realitě.
Příjem domácnosti byl většinou více či méně závislý na muži-živiteli a mnohdy byl velmi nejistý. Vánoce přesto představovaly často jedinou příležitost v roce někoho obdarovat, protože narozeniny se slavily jen zřídka a obvykle bez dárků. I proto měly vánoční dárky silný symbolický význam, i když byly skromné.
Stejně jako dnes i tehdy se rodiny dělily na ty, které upřednostňovaly praktické dárky, a na ty, které si – pokud to situace dovolila – dopřály dárky pro čistou radost. Napříč společenskými vrstvami však patřily k nejoblíbenějším dárkům knihy. Ty plnily roli, kterou dnes zastávají elektronická zařízení: byly zdrojem zábavy, vzdělání i úniku z každodenní reality. Pro děti i dospělé šlo často o jedinou „domácí zábavu“, kterou bylo možné vlastnit.
Hudební nástroje patřily k nejdražším a nejambicióznějším dárkům. Dětem byly pořizovány s představou, že jim budou sloužit po celý život. Samozřejmě ne každá rodina si mohla dovolit totéž. Bohaté dědičky dostávaly harfy nebo klavíry, vyšší měšťanské vrstvy klavíry či klavikordy, nižší střední vrstvy housle, kytary nebo flétny. U chudších rodin se objevovaly jednoduché píšťalky či jiné drobné hudební hračky.
Právě u chudších vrstev bylo běžné, že děti dostávaly kolektivní dárky – jeden dar pro všechny sourozence. Obdarovat každé dítě zvlášť, byť jen jablkem nebo perníkem, se mohlo při větším počtu dětí stát finančně náročným. V bohatších rodinách byly kolektivním dárkem třeba stolní hry.
I v bohatších rodinách se většina vánočních dárků nesla v duchu praktičnosti. Velmi oblíbené bylo oblečení, textilie a doplňky. Tyto dary zároveň souzněly s dobovou praxí, kdy starší nebo již nošené oblečení putovalo k nižším společenským vrstvám – tradice, která v anglosaském světě později získala podobu tzv. Boxing Day.
Ve 40. a 50. letech 19. století se začala rychle šířit fotografie. Fotografický portrét nebo album na fotografie patřily k moderním a velmi ceněným dárkům. Často se dokonce nedarovala hotová fotografie, ale „poukaz“ na společné fotografování – vzácnou příležitost, jak uchovat podobu rodiny pro budoucnost.
Muže bylo téměř nemožné urazit novou tabatěrkou, ženy naopak oceňovaly drobné toaletní soupravy, například náčiní na úpravu nehtů.
Vánoční dárky v podobě, v jaké je známe dnes, se v západní Evropě a Severní Americe začaly masověji šířit až mezi lety 1850 a 1880. Teprve tehdy se postupně ustálil obraz Vánoc jako rodinného svátku se stromečkem, dárky a důrazem na děti. Polovina 19. století tak stojí na pomezí dvou světů: mezi nutnou skromností tradiční společnosti a nastupující moderní kulturou masové spotřeby.
Zdroje: https://mansionmusings.wordpress.com/2025/11/30/the-season-of-good-cheer-a-new-york-christmas-in-the-1840s/; https://www.vam.ac.uk/articles/victorian-christmas-traditions?srsltid=AfmBOoqcXkmzKkYpDibsANrAvcQdSIHOsRlew9nEZ3rjU07FeM9Bff2V
