Češka v Nigérii: Dobrodružství v lékárně

„Dobrý den, potřebuji něco na kašel.“

„Tady je azitromycin.“

„Azitromycin jsou antibiotika, to nechci, jen něco na odkašlávání.“

„Můžu vám dát tohle.“

„Tohle je ale na alergii. Můj manžel nemá alergii, má normální kašel.“

„To je na kašel, to vám pomůže!“

Tak takhle nějak to vypadá, když přijdete v Nigérii do lékárny. Pokud tomu aspoň trochu nerozumíte, odnesete si něco jiného, než potřebujete, pokud vůbec něco.

Říká se tomu mentalita tržiště. Osoby prodávající v lékárně prostě neřeší, že nejsou na tržišti, kde prodají komukoliv cokoliv. Člověk odchází zoufalý po srážce s místní realitou.

Návštěvník zvyklý na českou lékárnu si naivně odnáší to, co mu nabídnou. A může být rád, když ho jen překvapí, že to nepomohlo. Pokud člověk trochu přehled má a je schopen se orientovat aspoň tak, jako já v úvodním rozhovoru, pochopí, že příště si musí vyhledat sám, co potřebuje, podle účinné látky. A potom v lékárně dobře kontrolovat, jestli nabízený lék obsahuje to, co je potřeba.

Jak vypadá místní lékárna

Lékárny jsou různé - od malých budek s úzkým sortimentem po ty, které na první pohled připomínají naše. Ovšem jen na první pohled. Zvlášť ty menší jsou spíše něčím jako drogerie. K tomu tam můžete koupit sušenky, kakaový nápoj, sušené mléko a kečup. Ty větší mají léků více, ale i tady se snaží prodat cokoliv bez ohledu na to, co řeknete, že vám je.

Lékárny jsou na každém rohu. My tady máme blízko našeho domu dvě. Další je o pár metrů dál uvnitř obchodu. Kousek dál je další, do které chodím a která vypadá celkem normálně. Než tam dojdeme, mineme dalších několik malých stánkových „lékáren“.

Po první srážce s realitou jsem vyslovila podezření, že místní prodavači v lékárnách jsou právě jen prodavači, kteří školu asi nestudovali. John, můj muž, mě přesvědčoval, že to určitě ne, že to studovali. Sám ale o nemocech a lécích neví vůbec nic a nemá přehled. Pak jsem si o tom promluvila s příbuznou, která má čtyři děti a pořád s nimi chodí do nemocnice. Nějací skuteční lékárníci tady jsou, ale tvoří asi jen dvacet procent lékárenského personálu. Ti ostatní si prostě koupili licenci k provozu lékárny.

Výsledkem je, že už chápu, proč místní lidé stále chodí do nemocnice k doktorům kvůli každému píchnutí, které my běžně řešíme sami s pomocí přípravku z lékárny. Běžné ordinace praktických lékařů tady nejsou, ale nemocnice všech velikostí jsou na každém rohu. Lidé nemají jinou volbu, takže doktoři mají co dělat. Lidé tady, včetně těch lékárníků, lékům a nemocem nerozumí a v nemocnici mají jistotu, že doktor bude nemoc znát, a ještě jim dá rovnou lék, který řeší právě jejich problém.

Léky v Nigérii

Léky jsou většinou ze tří zdrojů. Z dovozu z Evropy a Ameriky - ty jsou také nejdražší. Takže tady ve větších lékárnách najdete Strepsils, Panadol a další, které známe od nás. Další jsou z Indie - těch je tady hodně, a poslední jsou přímo vyrobené v Nigérii. Všechny léky, které nejsou padělané, mají registrační číslo Nafdac. Nafdac je Národní agentura pro kontrolu potravin a léčiv. Číslo Nafdac říká, že lék by měl být bezpečný a není to padělek. Stejné číslo Nafdac mají ale i potraviny. Takže to pravděpodobně nebude jedovaté, ale je otázka, jestli se někdo zabývá množstvím účinné látky v léku.

Léky jsou rozdělené na ty dražší a levnější. Dražší jsou právě z dovozu nebo celkově vyšší kvality. Kdo si je nemůže dovolit, koupí si levnější, u kterých se ale nemůže spolehnout na to, že množství účinné látky odpovídá množství uvedenému na obalu. Ne každý lék má dražší a levnější verzi, zvlášť v rámci jedné lékárny, takže stejně musíte vzít, co je. Další možností pro ty, co nemají peníze, je kupovat léky po tabletách, což se u často používaných léčiv běžně děje. Odnášíte si pak pár tablet nasypaných v pytlíku. Některé léky se už v tak malých množstvích vyrábí, právě kvůli finanční dostupnosti.

Kvalita je loterie, občas tady i v dalších afrických zemích proběhne aféra s nějakým lékem, jako třeba sirup proti kašli, po kterém umřelo pár dětí. Aféry, o kterých jsem já četla, byly všechny o lécích původem z Indie. Nevím, jestli měly Nafdac (doufám, že ne), nebo to byly padělky z trhu.

Velkou bolestí tady je, že si běžně může každý koupit antibiotika a když je náhodou nechce, lékárník mu je prostě nacpe jako první volbu na cokoliv. Nějaké pravidelné užívání nikdo neřeší a o antibiotické rezistenci nikdy neslyšeli. Takže kdyby náhodou někdo na tomto světě chtěl začít rezistenci opravdu řešit, může začít rovnou tady. Bylo by to pro řešení problému účinnější než poučovat poučené české doktory stále dokola.

Totéž se děje s kortikoidy a dalšími látkami. Recept od doktora tady není potřeba.

Všechno má své pro a proti. I když uznávám nebezpečnost zdejšího přístupu k antibiotikům a dalším látkám, je fajn vědět, že když přijde problém, můžu si koupit lék, který potřebuji. Je to jen můj sobecký pohled jednoho člověka, jinak zde platí rčení, že víc škody, než užitku.

Moje zkušenost

Já tady mám půlku lékárny z České republiky a vidím, jak dobře jsem udělala. Přesto už jsem se nevyhnula vlastní zkušenosti.

Když mi začaly docházet léky na kašel, který tady je překvapivě častým problémem, zašla jsem do lékárny. Po odmítnutí antibiotik jsem se probrala nabízenými sirupy a kapkami a vyřadila vše, co nebylo na kašel nebo bylo, ale na suchý kašel a obsahovalo opioidy. Bylo mi to nabídnuto i přesto, že jsem chtěla něco na odkašlání. Zůstal mi jediný přípravek, který by mohl být na odkašlávání. Vyrobený v Nigérii. Neměla jsem na výběr, vzala jsem ho. Byl podezřele levný, ale zas je to dávka jen na tři dny. Zatím jsme nezkoušeli.

I přes úporný boj nás obou se nám nedaří zabránit komárům mě neustále štípat. Svědí to několik dní a nedá se spát. Takže jsem se vydala do lékárny s už nalezenou účinnou látkou a jménem léku. Ten samozřejmě neměli, ale měli jiný se stejnou látkou. Indická produkce. Deset tablet, asi 80 Kč. Už ho beru a fakt pomáhá. U nás by byl jen na recept.

Udělala se mi vyrážka a lék na to tady nemám. Našla jsem si účinnou látku a jméno léku a šla do lékárny. Lék toho jména opět neměli, ale díky tomu, že si vše můžete koupit bez receptu, jsem si koupila mastičku s kortikoidy nigerijské produkce. Cena asi 40 Kč. Účinek nějaký je, ale mám pochybnosti o množství účinné látky. Přesto jsem ráda, že to mám.

Chtěla jsem zjistit něco o dezinfekčních očních kapkách pro jednoho synovce.  Po vyřazení kapek s antibiotiky mi nezbylo nic, a tak jsem znovu vysvětlila, že chci jen dezinfekci do očí. Paní se zatvářila vítězně a podala mi kapky obsahující nejen antibiotika, ale i kortikoidy. Odešla jsem s nepořízenou.

Prostě návštěva lékárny je tady docela dobrodružství. Pokud se vám nechce začít se vzdělávat ve farmacii, vezměte si příklad z místních a jděte do nemocnice. Doktoři jsou zvyklí a nebudou se tvářit, že je obtěžujete. Proč by se zlobili, nechají si to zaplatit. Jestli zvolíte vlastní cestu, budete se vracet o pár znalostí z farmacie bohatší.

V každém případě si z návštěvy nigerijské lékárny odnesete nejen léky, ale hlavně lekci z trpělivosti a obezřetnosti. A možná i novou úctu k českému systému, který nám doma připadá samozřejmý.