Článek
Nigérii člověk nemůže nemít rád, pokud se nenechá odradit prvním dojmem. Bezpečnost, nakládání s odpadky, stav ovzduší, nemoci - to jsou situace, nad které se musíte jednoduše povznést. Záleží na úhlu pohledu. Je něco osvěžujícího a svobodného žít v zemi, která nikdy neslyšela o Green Dealu a i kdyby slyšela, vůbec ji to nezajímá. Nezajímá do té míry, že tady můžete vidět, jak vypadá druhý extrém. Čistý vzduch má svou cenu a tady vyzkoušíte na svůj vlastní nos a plíce, jakou cenu má.
Pod slupkou prvního dojmu příchozí objeví úžasně milé lidi, šťastné ve svém každodenním životě. Životě na malých prostorech, ve svých stáncích nabízejících všechno zboží a služby, na které si jen vzpomenete (kromě tak běžné věci, jako je hadr na podlahu, ten tady nevedou), trávící dny z větší části mimo uzavřené domovy, se zvířaty a všudypřítomnými ještěrkami.
Snažíte se co nejvíce držet svého stylu života, ale najednou zjistíte, už se nějak nepozastavujete nad tím, když vám ještěrky lezou do generátoru a že ten generátor vůbec máte. Zjistíte, že večer vám zvedne náladu, že ve sprše nedošla voda a že vůbec máte sprchu, že do sprchy chodíte pro jistotu s baterkou, i když náhodou jede elektřina, a že jste tak nějak šťastní. Protože proč se trápit s něčím, co nemůžu změnit, že jo.
A tak zapnu generátor (ještěrky vylezou včas, žádná smažená tam nebude) a jdu psát o tom, jak je tahle země úžasná. Nabízí totiž českému návštěvníku a Evropanovi jiný pohled na realitu. Štěstí, které se nedá koupit, život napínavý ve svých každodenních maličkostech, které jsou v této zemi úplně normální. Vycházím z úžasu pokaždé, když vylezu z domu a vidím spousty slepic a koz uprostřed třicetimilionového města, krávy určené k rituální oběti přivázané před katolickým kostelem (!!), několik kostelů všech možných církví na každé ulici a stejně tolik mešit, svérázný způsob prodeje masa a další pozoruhodné maličkosti, o které bych se s vámi ráda podělila v článcích, které budu postupně zveřejňovat a popisovat jak život zdejších lidí tady v Lagosu, tak i náš vlastní, můj a mého manžela.
Lagos a Nigérie vůbec je země zatížená mnoha předsudky. Některé přibarvují skutečnost méně či více, některé jsou zábavné a jiné prostě nesmyslné. Většina lidí tuto zemi nezná, protože pro běžné cestovatele to opravdu není bezpečný cíl. Zatím jsem viděla jen dva bílé lidi - jednoho Čecha a jednoho Poláka. Jako bílá žena jsem široko daleko sama, takže jsem se stala místní kuriozitou a celebritou. Mým úmyslem je tuto zemi předsudků aspoň trochu zbavit. Protože tato fascinující země si to nezaslouží. A doufám, že se u toho odkrývání budete i trochu bavit.
Tak zase příště!
