Článek
Bylo 20. prosince 1980, když se Jean kolem půlnoci vracela od přátel domů. Na zasněžené silnici u městečka Lengby v Minnesotě její Ford díky náledí dostal smyk a skončil v příkopu. V mrazu okolo třiceti stupňů pod nulou se Jean rozhodla vyhledat pomoc a pěšky zamířila k domu svého známého Wallyho Nelsona, o kterém si myslela, že bydlí nedaleko.
„Přešla jsem jeden kopec, myslela jsem si, že už tam budu, a pořád nic. Byla jsem spíš naštvaná než vystrašená,“ vysvětlovala později.
Cesta byla nakonec mnohem delší, než čekala. Oblečená jen v zimní bundě, rukavicích a kovbojských botách ušla asi tři kilometry, než ztratila vědomí. Jen pár metrů od Nelsonova domu se zhroutila do sněhu a zůstala v něm bez hnutí ležet dlouhých šest hodin. Když Wally ráno otevřel dveře, spatřil na dvoře ležet Jean. Nehýbala se, byla celá ztuhlá a ledová. V tu chvíli si byl jistý, že je mrtvá. Pak ale podle několika bublinek u nosu poznal, že nejspíš stále žije. Jean byla tak ztuhlá, že ji kvůli převozu do nemocnice do auta musel položit našikmo, aby se tam vešla. Když dorazili do nemocnice ve Fosstonu, zdravotníci jen nevěřícně kroutili hlavami.
„To tělo bylo zmrzlé jako kus masa vytažený z mrazáku,“ vzpomínal později doktor Sather. Lékaři nevěřili, že to přežije. Její tělo bylo tak zmrzlé, že do něj nedokázali zapíchnout ani jehlu. Naměřili ji velmi slabý tep, pouhých dvanáct úderů za minutu.
Přežila nemožné
V nemocnici se začala šířit zpráva o zmrzlé dívce a místní obyvatelé se spontánně zapojili do modliteb za její život. Mezitím ošetřující personál dělal, co mohl. Přikryli Jean vyhřívanými dekami a pak už jen doufali. Podle některých zdrojů nebyla nemocnice ani schopna změřit její tělesnou teplotu, protože nemocniční teploměry nebyly konstruované na tak nízké hodnoty. Personál odhadoval, že teplota jejího těla klesla nejméně na 27 stupňů Celsia, což je o deset stupňů méně, než je běžné. Jedna z pracovnic nemocnice později prohlásila, že stav Jean byl natolik vážný, že dokonce i její oči zmrzly a vypadaly tak jako skleněné.
K překvapení všech Jean začala po dvou hodinách vykazovat známky života. Nejprve přišly prudké křeče, které personál nemocnice překvapily. Lékaři předpokládali nejhorší: poškození mozku a amputaci nohou kvůli omrzlinám. Jenže Jean příjemně překvapila všechny kolem. Už v poledne téhož dne začala souvisle mluvit. Nejevila žádné známky vážného poškození, a dokonce se začala obávat, jak bude její otec reagovat na to, že jeho auto skončilo v příkopu.
Jak Jean přežila takový mráz? Lékař David Plummer, který se léta zabývá záchranou podchlazených pacientů, k tomu dodává něco, co mezi doktory koluje jako taková hláška: „Dokud není pacient zahřátý a mrtvý, není úplně mrtvý.“ Lidské tělo je totiž při podchlazení mnohem odolnější, než si myslíme. Když člověk prochladne, jeho srdce bije pomaleji a svaly spotřebují méně kyslíku, skoro jako když medvěd zimuje v jeskyni. Proto když se pak tělo postupně a opatrně ohřívá, může se probrat zpět k životu.
In 1980, Jean Hilliard survived a a car accident in extremely cold weather. Following the crash, she managed to walk...
Posted by Freedom Chasers on Sunday, March 23, 2025
Podle Plummera jsou případy jako Jean sice vzácné, ale ne ojedinělé. Zvláštní je však doba a místo jejího uzdravení. V dnešní době by lékaři použili speciální zařízení k vnitřnímu zahřívání orgánů, ale v malé venkovské nemocnici v roce 1980 měli jen vyhřívané podložky a modlitby.
Experti se dodnes přou o to, co přesně znamená, že byla Jean „zmrzlá“. Obyčejný člověk si představí rampouch, ale tak jednoduché to není. Doktor Merendino to vysvětlil novinářům dost srozumitelně: „Když buňky v těle skutečně zmrznou jako led, prasknou a je s nimi konec.“ Co se tedy Jean stalo? Nejspíš její tělo udělalo to, co dělá vždycky, když je velká zima,stáhlo cévy na povrchu, aby udrželo teplo uvnitř, kde jsou důležité orgány. Proto byla na dotek tak tuhá a studená. Její svaly ztuhly jako při křeči, ale uvnitř jejího těla stále probíhaly základní životní procesy, jen mnohem pomaleji.
Jean v nemocnici strávila 49 dní. Lékaři původně zvažovali amputaci obou nohou, ale k jejich údivu se uzdravila bez vážnějších následků. Nakonec se plně zotavila, pouze její prsty byly nějakou dobu necitlivé. Její příběh vzbudil obrovský zájem médií. Jean byla pozvána do mnoha televizních pořadů. „Vystupovala jsem v Today Show, kde se mnou rozhovor dělal Tom Brokaw, a na tu cestu jsem vzala maminku,“ vzpomíná Jean.
Pro mnohé v jejím okolí bylo přežití Jean důkazem síly modlitby. Ve velmi věřící komunitě severní Minnesoty se rychle začalo mluvit o zázraku. Sama Jean ale k tomuto vysvětlení má střízlivější postoj. „Pořád jsem čekala, že se stane něco dramatického,“ říká. „Skoro všichni mi tvrdili, že mě zachránil zázrak. Takové věci se přece dějí z nějakého důvodu. Ale můj život pokračoval úplně normálně.“
Jean dnes žije v Cambridge v Minnesotě, je vdaná, má děti a pracuje ve Walmartu. Zajímavé je, že si na těch šest hodin strávených v mrazu vůbec nevzpomíná. „Je to, jako bych usnula a probudila se v nemocnici. Neviděla jsem žádné světlo ani nic podobného. Bylo to vlastně docela zklamání. Tolik lidí o tom mluví, a já nezažila vůbec nic.“ Jean dokazuje, jak neuvěřitelně odolné může lidské tělo být i když zmrzne téměř na kost. Dodnes se objevuje v lékařských učebnicích.
Zdroj:
