Článek
Marte Deborah Dalelv, čtyřiadvacetiletá designérka interiérů z Kataru, pracovala pro firmu Al Mana Interiors. Do Dubaje přijela na služební cestu. Šestého března 2013 vyrazila se třemi kolegy do nočního klubu na Sheikh Zayed Road. Večer byl dlouhý a všichni hodně pili. Kolem třetí hodiny ranní se vraceli do hotelu. Požádala kolegu, aby ji doprovodil na pokoj. Hotel byl velký a ona se bála, že by nemusela trefit.
Před dveřmi si uvědomila, že to není její pokoj. Než stihla cokoli říct, kolega ji zatáhl dovnitř. „Vtáhl mě za kabelku a já si říkala, že musím situaci uklidnit. Dopiju láhev vody, chvíli tu posedím a pak odejdu,“ popsala později. Byla to poslední věc, na kterou si pamatovala. Když se ráno probudila, ležela nahá na břiše a kolega ji znásilňoval. Pokoušela se ho setřást, ale přitiskl ji zpátky dolů. Teprve když někdo zaklepal na dveře, podařilo se jí utéct. Běžela dolů na recepci a zavolala policii. Nevěděla ale, že tím se všechno obrátí proti ní.
Místo pomoci obvinění
Dorazilo deset až dvanáct policistů, mezi nimi ani jedna žena. Nejprve vyslechli ji, potom muže, kterého obvinila. Oba pak odvezli na policejní stanici Bur Dubai, kde musela znovu popsat, co se stalo. Pak přišla otázka, po které pochopila, jak to celé dopadne. „Ptali se mě, jestli jsem to nahlásila jen proto, že se mi to nelíbilo. Řekla jsem: ‚No jasně, že se mi to nelíbilo.‘ V tu chvíli jsem věděla, že mi nevěří,“ řekla později.
Následovalo intimní lékařské vyšetření a test na alkohol. Zabavili jí pas, peníze i telefon a na čtyři dny ji zavřeli, aniž by vysvětlili proč. Až třetí den jí povolili kontaktovat rodiče a požádat je o pomoc. Čtvrtý den přišel představitel konzulátu a zařídil její propuštění. Pas jí ale nevrátili. Do ruky dostala papír s arabským textem. Někdo jí ho přeložil a vysvětlil, že čelí dvěma obviněním. Jedno za sex mimo manželství, druhé za konzumaci alkoholu na veřejnosti. Obojí je ve Spojených arabských emirátech trestné. Teprve tehdy pochopila, že není obětí, ale obviněnou.
Během soudního procesu zůstala v Norském námořnickém centru v Dubaji a čekala na rozhodnutí soudu. Měsíc po útoku ale přišla další rána. Firma, pro kterou pracovala, ji propustila. Oficiální důvod zněl: „Nepřijatelné a nevhodné chování během poslední služební cesty do Dubaje, které vedlo k vašemu zatčení policejními orgány SAE.“ Společnost Al Mana Interiors, jejímž spolumajitelem je katarský miliardář Wissam Al Mana, manžel zpěvačky Janet Jackson, tvrdila, že propuštění nesouviselo s obviněním ze znásilnění, ale s tím, že přestala komunikovat se zaměstnavatelem. Firma zároveň uvedla, že během vyšetřování jí poskytla podporu a její manažer na policejní stanici tlumočil. O týden později, 22. července 2013, šéf společnosti Thomas Lundgren přiznal, že propustit ji během procesu byla chyba, a nabídl oběma návrat do práce.
Marte později vypověděla, že právě její manažer jí poradil policii říct, že sex byl dobrovolný, protože se tak prý vše vyřeší rychleji. Firma to popřela s tím, že takovou radu dala policie v arabštině a manažer ji pouze přeložil. Poslechla je a při jednom z výslechů u státního zástupce uvedla, že k sexu došlo dobrovolně. „To byla má největší chyba, protože to dobrovolné nebylo. Jen jsem si myslela, že tím všechno konečně skončí,“ řekla novinářům CNN. Výsledkem bylo třetí obvinění z křivé výpovědi.
Rozsudek a mezinárodní tlak
V červenci 2013 padl rozsudek. Dubajský soud jí uložil šestnáct měsíců vězení. Tři měsíce za křivou výpověď, jeden za alkohol a dvanáct za sex mimo manželství. Muž, kterého obvinila, dostal třináct měsíců za sex mimo manželství a pití alkoholu. Ze znásilnění obviněn nebyl. „Jsem velmi nervózní a napjatá. Věřím, že to dobře dopadne,“ řekla tehdy novinářům. Rozsudek ji šokoval. „Je to pro mě nepochopitelné, zvlášť když muž, kterého jsem obvinila, dostal mírnější trest než já.“
Příběh během několika dnů obletěl svět. Psaly o něm BBC, CNN, Reuters, německý Der Spiegel i francouzský Le Monde. Norská vláda nejdřív nereagovala a omezila se jen na konzulární pomoc. Teprve tlak veřejnosti a médií ji přiměl, aby se k případu vyjádřila.
22. července 2013 ji spolu s norským velvyslancem pozvali na schůzku se státním zástupcem, kde se dozvěděla, že získala milost a může okamžitě odletět domů. Milost udělil šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum, premiér a viceprezident Spojených arabských emirátů, a podle zákona se vztahovala na všechny odsouzené v dané věci, takže byl omilostněn i muž, kterého obvinila. O dva dny později, 24. července 2013, se vrátila do Norska.
Šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum, který udělil Marte Dalelv milost
Varování pro ostatní
Po návratu domů mluvila otevřeně s novináři. „Nelituji, že jsem to nahlásila. Pokud to pomůže jiným ženám, mělo to smysl,“ uvedla. Zároveň upozornila, že mnoho lidí nezná zákony, které v Emirátech platí. „Dubaj vypadá jako západní město, ale spousta turistů třeba neví, že pro ně není legální pít alkohol.“
Dubaj působí moderně, ale její zákony vycházejí z islámského práva. Cizinci se mohou pohybovat v licencovaných barech a restauracích, pít alkohol nebo sdílet hotelový pokoj, i když nejsou manželé. Jenže mimo tato místa platí jiná pravidla. Pití bez licence nebo opilost na veřejnosti jsou trestné a mohou být použity právě v případech, jako byl ten její.
Podle zákonů Spojených arabských emirátů lze k odsouzení za znásilnění dojít jen tehdy, pokud se pachatel přizná nebo pokud čin potvrdí čtyři dospělí muži. Žena, která znásilnění nahlásí, tím zároveň riskuje obvinění z mimomanželského styku. Londýnské Centrum pro lidská práva v Emirátech už dříve upozorňovalo, že tamní právní systém obětem sexuálního násilí spravedlnost téměř znemožňuje.
Její případ nebyl výjimkou. V prosinci 2012 dostala Britka, která ohlásila znásilnění třemi muži, pokutu za pití alkoholu. V lednu 2010 byla jiná Britka obviněna z pití alkoholu a sexu mimo manželství poté, co nahlásila znásilnění zaměstnancem hotelu.
Po několika měsících se stáhla do ústraní a k případu se už nevyjadřovala. V zemi, která se tváří moderně, ale platí v ní zákony z jiného století, se ženy stále učí, že spravedlnost tam není samozřejmostí.
