Článek
Konkrétní příklady táhnou. Ale zkusme to nejprve obecněji. Proč je tak nebezpečné v časech internetu ukládat svoje v potu tváře ušetřené mzdy do umění? Ještě jinak. Položme si tu správnou otázku - jak nejjistěji zbohatnout? Překvapení: stačí napsat knihu o tom, jak zbohatnout. Nebo o tom koučovat, případně točit instruktážní videa pro web nebo na sociální sítě. Když nějakého finančního žraloka zavřou, tak první, co udělá po propuštění na svobodu, je, že svůj životní příběh prodá Hollywoodu a vyjede na draze honorované přednáškové turné.
Jako v pokeru. Zdálo by se logičtější nechat si své triky pro sebe, ale opak je pravdou. Úspěšní, nebo rádoby úspěšní hráči se kupodivu mohou přetrhnout v tom, aby jim každý viděl pod pokličku. Můžete si koupit tituly jako Moormanova kniha pokeru, Milionový poker, Pokerové peklo, Poker - jak hrát a vyhrát, všude toho najdete celé regály. „Napsal jsem program Statistical Blackjack Analyzer na Monte Carlo simulace Black Jacku, devětkrát rychlejší než druhý nejrychlejší program té doby. Vydělal jsem na něm první větší peníze,“ popsal miliardář Karel Janeček (51), dnes obchodující s akciemi, své začátky hazardního hráče. U stolu vyhrával nebo prohrával, ale stabilní měl jen výnos ze softwaru. A úplně stejně to funguje i ve světě obchodu s uměním - je to kasino svého druhu.
Kupte si Muchu po částech, ale…
Jak u pokerového stolu, tak i v galeriích a aukčních síních se velcí hráči snaží vtáhnout do hry tzv. kavky. Tedy nezkušené amatéry. Uveďme konkrétní příklad z poslední doby. Tenista Ivan Lendl (64) prodal svou sbírku plakátů Alfonse Muchy (1860-1939) reklamnímu magnátovi Richardu Fuxovi (58). Ten kolekci zpřístupnil za vstupné v centru Prahy, a když se její turistický potenciál vyčerpal, rozhodl se jí zbavit. Jenže soubor 400 kusů děl s odhadní cenou zhruba 300 milionů korun má jen omezený prodejní potenciál. Tak velké sousto si málokdo může dovolit. Ale hlavně chtít. Muchův věhlas je totiž omezený hlavně na jeho rodnou hroudu a částečně Francii či Japonsko. Ale jinak je brán spíše jako dobově úspěšný dekoratér bez přesahu do skutečně ceněných avantgardních proudů umění 20. století.
To, že davy hlavně cizinců proudí třeba na výstavy jeho Slovanské epopeje, už před sto lety odmítnutého archaismu, ještě neznamená, že tito lidé investují do Muchových secesních plakátů. Nejspíš proto nebyl učiněn pokus o aukční prodej Lendlovy sbírky doma ani ve světě. Případný neúspěch by totiž hodnotu souboru znatelně snížil. Tajemství obchodního úspěchu našich do světa mírně proniknuvších umělců, jako je František Kupka, Josef Šíma, Zdeněk Sýkora nebo právě Mucha, spočívá v tom, že je na světových aukcích kupují jen Češi. Představa, že se o ně perou Američané, Asiaté nebo evropští kupci je naprostou iluzí. Ostatně právě proto bylo to nejcennější dílo malíře Mikuláše Medka Akce I (Vajíčko) za 57 milionů korun dovezeno k nám z USA. Ale opačným směrem autorovy obrazy rozhodně neputují.
Mikuláš Medek je ve světě v podstatě neznámý autor. Desítky milionů korun za jeho díla proto složí jen tuzemský sběratel
Doba internetová však nabízí rozseknutí tohoto gordického uzlu. Loni se našlo 2047 zájemců, kteří si na serveru gallery.portu.cz rozdělili Lendlovu sbírku mezi sebe prostřednictvím koupě podílových certifikátů v celkové hodnotě 270 milionů korun. Je to od nich velmi odvážné, stačí si přečíst některé pasáže Základního prospektu tohoto úpisu. „Certifikáty nebudou zajištěny. Certifikáty nejsou nijak úročeny a není s nimi spojen žádný konkrétní budoucí výnos. Výnosové období proto není stanoveno,“ píše se zde. Dále je třeba uhradit náklady na odměnu manažera emise, pojištění sbírky a její úschovu. To jsou nemalé částky, které časem stále přibývají. A riziko „snížené či žádné návratnosti“ investice do muchovských certifikátů sám emitent neoznačuje za nízké nebo střední, ale jako vysoké.
Richard Gere z Pretty Woman to věděl
Závěr: v případě Lendlovy sbírky si její podílníci koupili papíry, které se v některých parametrech neliší od podnikového dluhopisu (nelze je prodat na burze či jiné veřejné platformě). Co hůř, po dobu jejich držení na rozdíl od dluhopisů nedostanou ani úroky, správa investice přitom stojí nemalé peníze. A kupec, který by dal za problematický celek (proč, viz výše) hodně přes čtvrt miliardy plus výnos, je zatím jaksi v nedohlednu.
Lepší by bylo vzít si příklad z miliardářského protagonisty komedie Pretty Woman, který kupoval podniky vcelku a rozprodával je po částech. Víc se totiž dá vydělat rozprodejem Muchových plakátů kus po kuse v delším časovém horizontu, aby neklesla jejich cena, než čekáním na Godota prahnoucího po zbytnělém souboru. Ale vysvětlujte základní byznysová pravidla lidu vyděšenému inflací a zaslepenému vidinou secesních holubů na střeše…
Seznam zdrojů:
https://www.kareljanecek.cz/o-mne/
https://gallery.portu.cz/nabidka-investic/sbirka-del-alfonse-muchy/
https://cdn.portu.cz/gallery/documents/sbirka-del-alfonse-muchy/Zakladni%20prospekt.pdf
