Článek
Pět let za krádež chleba a k tomu 14 let za pokusy o útěk z vězení. Krutý trest pro Jeana Valjeana, hrdinu románu Bídníci francouzského spisovatele Victora Huga (1802-1885). V literární fikci dostane šanci na nový život díky biskupu Myrielovi, který mu nejen odpustí krádež stříbrného nádobí, ale dokonce ho propuštěnému galejníkovi věnuje. A ten díky tomuto daru začne nový počestný život… Se vstupem komisaře Javerta do děje se příběh patřičně zauzlí, ale to už je jiná historie. Nás zajímá jiná věc: co Huga inspirovalo k napsání epického díla (téměř 1500 stran), které bylo mnohokrát zfilmováno a dočkalo se i muzikálové adaptace?
Na počátku byl mladistvý nikoli bídník, ale bídák Vidocq. Celé jméno tohoto ničemy znělo Eugène-François Vidocq (1775-1815). Stejně jako fiktivní Valjean ukradne stříbrné nádobí, ale už jako třináctiletý, a to svým rodičům. Syn poměrně movitého obchodníka s kukuřicí z Arrasu lup prodá a výtěžek během jediného dne utratí. O rok později své shovívavé rodiče znovu vytrestá, když se zmocní hotovosti v pokladně jejich pekárny a uteče do belgického města Ostende. Doufá, že zmizí do Ameriky, ale podvodníci ho připraví o veškerou hotovost. Přeskočme následující divoké eskapády jeho života ve francouzské armádě, do níž vstoupil jako šestnáctiletý (mj. uštědří políček svému velícímu důstojníkovi, jen dezerce ho uchrání od trestu smrti). Na útěku používá řadu falešných identit, ale je chycen, odsouzen a z mnoha důvodů i mnohokrát vězněn. Z galejí uniká a v roce 1800 se vynoří v domovském Arrasu. Stejně jako Valjean se tam pod novým jménem pokusí zamést svou minulost pod koberec. Marně!
Sukničkář věčně na útěku
Protagonista Bídníků se usadí v Montreuil, zbohatne na obchodu se sklem a stane se dokonce tamním starostou. Je však odhalen výše zmíněným komisařem Javertem jako bývalý trestanec, rovněž Vidocqovi jeho identita rakouského obchodníka dlouho nevydrží. Ať už byl lupičem nebo honákem dobytka, většinu peněz vždy promrhal s nesčetnými milenkami, spásu pak nacházel v náručích movitých vdov. Ale osudným se mu stane až manželství s jistou Marií Louise Chevalierovou. Vzal si ji z donucení v 19 letech, její údajné těhotenství se však ukáže být falešným. Ta ho průběžně pronásleduje a vydírá, kam se pohne, a tak Vidocq krátce před 34. narozeninami hází ručník do ringu. Know-how zkušeného kriminálníka nabídne policii a v roce 1809 se stává jejím informátorem.
Takto si Jeana Valjeana představoval francouzský ilustrátor v 19. století
Zprvu jen ve vězení, ale o dva roky později je už na svobodě (propuštění maskují jako útěk). Vidocq se ponoří do francouzského podsvětí, kde odhalí řadu provedených nebo chystaných zločinů. Střídá převleky nebo identity, jen aby se vyhnul odhalení. Jeho nesporné úspěchy mu umožní založit neformální síť zvědů Brigade de Sûreté (Bezpečnostní brigádu). V roce 1813 je tato civilní tajná policie oficiálně ustanovena pod dnešním názvem Sûreté Nationale, tedy Národní bezpečnost.
Na příští čtyři dekády se Vidocq stává jejím šéfem. Ale po sporech s novým nadřízeným, přepjatě formalistním Markem Duplessisem, na svou funkci rezignuje. Za našetřené peníze (pod názvem Úřad pro informace založil první známou soukromou detektivní kancelář) si pořídí papírnu, kde zaměstnává hlavně bývalé odsouzence. A tam se jednoho dne roku 1823 odehraje i známá scéna z Bídníků, kdy Valjean-Vidocq nadzdvihne těžký vůz, aby zachránil pod ním uvězněného starce. Na závěr dodejme, že impozantní postava Eugèna-Françoise Vidocqa inspirovala nejen Huga, ale i Alexandra Dumase (policista Jackal v románu Pařížští Mohykáni ), Charlese Dickense (Nadějné vyhlídky) nebo Edgara Allana Poea, když vdechl život prvnímu románovému detektivovi C. Augustu Dupinovi.
Seznam zdrojů:
https://www.dotyk.cz/magazin/francois-eugene-vidocq-kriminalistika-30000428.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Eug%C3%A8ne-Fran%C3%A7ois_Vidocq
E. F. Vidocq: Paměti - z galejníka policejním náčelníkem (Orbis 1969)
