Článek
Abú Muhammad al-Džawlání. Je dost krásný, mladý a silný pro budoucí Sýrii. Toho po myrze a vzácných mastech vonícím Levantu, jehož čirý vzduch kazil jen zvolna sílící pach náhle zestárlého syrského prezidenta Bašára al-Asada. Rychle sešel v časech hrozící třetí „velké války“, jejíž předmostí se momentálně prostírá na pravém břehu Dněpru a v Gaze.
Umírněný terorista Abú, jakkoli bizarně to zní, prošel obrovským vývojem. Ze zakladatele a vůdce syrské Al-Kájdy se stal esem v rukávu každého pro všechny. Do zad mu fouká jakoby na opačnou stranu se dívající turecký prezident Recep Erdoğan, protože Abú má potenciál zvládnout „konečné řešení kurdské otázky“ v Sýrii. Kurdové touží po samostatném státu a etnicky motivovaný separatismus byl pro soudržnost Turecka vždy velký problém. Ostatně proto došlo k neblaze proslulé genocidě Arménů v minulém století.
Srdečné pozdravy z Ruska
Američané mají Džawláního na seznamu teroristů, ale v hledáčku jejich dronů se zatím nenachází. Konec konců to byli oni, kteří sice nevymysleli teroristickou buňku Al-Kájda jako kladivo na Rusy v Afghánistánu, ale vydatně ji v 80. letech minulého století podporovali. O možnosti, zda ji pak nepoužili i proti sobě, aby mohli vtrhnout do Iráku, se dodnes diskutuje. Ke svržení bývalého spojence Saddáma Husajna, jemuž americký ministr obrany Donald Rumsfeld v roce 1983 tak mocně potřásal rukou, když se zlý Irák a zlý Írán vzájemně vyčerpávaly v nerozhodné válce. Jenže Husajn udělal chybu. Začal vyplácet 10 000 dolarů každé palestinské rodině, jejíž člen zemře při sebevražedném útoku v Izraeli. Ale i jiných důvodů k jeho svržení bylo víc než dost, nezapomínejme na ropu…
Náš syrský Abú vlastně nevadí ani Rusům, kteří si rádi cvrlikají s již zmíněným Erdoğanem (konec konců ho prý varovali před vojenským pučem v roce 2016). Od padlého šíitského Asada totiž vedly nitky k nim, jejich šíitským spojencům v Íránu a neméně šíitskému hnutí Hizballáh v Libanonu. Zkrátka nemůžete udeřit ze Sýrie ostřeji, ba přímo osudově na Izrael, a přes Asada při tom nezanechat íránské a ruské otisky prstů.
Krásný, mladý a silný Abú je však sunnita tolerovaný Američany a sunnitskými Turky, který takříkajíc v přímém televizním přenosu „zázračně“ svrhl Asada. Toho krutopřísníka, který léta s pomocí Ruska a Íránu získával svou moc zpátky, aby ji náhle během třinácti dnů ztratil. Proč nebyly Abúovy kolony ubohých pick-upů, nejsnazší cíl na asfaltkách v holé poušti, rozmašírovány na hadry stovkami íránských a ruských dronů, se zřejmě nikdy nedozvíme. Už vůbec ne z archivů ruské vojenské rozvědky GRU, kde o chystaném puči zjevně neměli ani tušení.
Všechno má své meze
A Francouzi nebo Britové? Jistě, pomohli Izraeli s jaderným programem i jinak, pokud se bránil. Levicově podbarvený kibucovský sen se však nedávno transformoval do ultrapravicové teokratické (téměř) diktatury snící o Velkém Izraeli. Chtěl by být v regionu „velkým klukem“, který připraví mezinárodní poznávací značky UK, F, USA, RUS, TR a IR o mičudu? To se tedy hodně přepočítal!
Možná proto přichází krásný, mladý a silný Abú. Všichni ho znají, každý mu fandí. Až dokončí, co začal, zmizí z povrchu zemského stejně copperfieldovsky jako údajný popel Usámy bin Ládina? Mnozí tvrdí, že sesazení syrského prezidenta je triumfem izraelské mstivosti, jiní však mají právo na opačný názor. Že Džawláního nástup může být předzvěstí zdrcující operace, která Izraeli vymezí jeho skromnější místo na politické mapě světa.
