Článek
Právník, lékař a několik hrobařů. Dne 5. října 1869 v noci, za svitu otevřených ohňů, se tato nesourodá skupina schází na londýnském hřbitově Highgate za účelem otevření hrobu Elizabeth Siddalové. Zemřela před sedmi lety ve věku 32 let na předávkování laudanem, tinkturou proti bolesti obsahující opium. Byla mocnou inspirací mnoha tzv. prerafaelitů, britských výtvarníků hlásajících návrat k pečlivé malbě 14. století. Jedním z nich je i její manžel a iniciátor exhumace těla krásné Lizzie - malíř a básník Dante Gabriel Rossetti (1828-1882).
Bizarnost je slabým slovem pro motivaci k tomuto činu. Umělec tak obdivuje autora Božské komedie, titánského díla světové literatury, že přijme i jeho křestní jméno Dante. A doufá, že díky své poezii stane v literární věčnosti po boku slavného Itala. Jenže v návalu smutku nad odchodem milované bytosti vpletl rukopis svého básnického díla do jejích dlouhých rusých vlasů. Po sedmi letech však romantická exaltace pominula a on chce básně vydat tiskem. Jenže jaký pohled se naskytne, až otevřou rakev?
Osudové dílo. Lizzie jako shakespearovská „Ofélie“ na obrazu Johna E. Millaise, který nedbal na utrpení modelky ve vymrzlém atelieru
„Ani nevíte, jak krásné stvoření jsem našel… Je jako královna, nádherně vysoká,“ vykřikuje malíř Holman Hunt, když Rossettimu v roce 1849 hlásí objev Lizzie v jednom londýnském kloboučnictví. Ale té pošmourné říjnové noci, kdy se schyluje k exhumaci jejího těla, panují zcela opačné emoce. Kombinace hnusu a špatného svědomí: manžel na hřbitově není a dosud si vyčítá, že přispěl k její předčasné smrti, protože onemocněla při pózování k obrazu utopené Ofélie od kolegy Johna Everetta Millaise.
V zimě roku 1852 pět hodin leží ve vaně s ledovou vodou. Prací zaujatý malíř ve svém nevytopeném atelieru přehlédl, že olejové lampy zespodu vyhřívající nádobu zhasly. Dívka se neodváží na to upozornit. Dostane vleklý zápal plic, který si léčí laudanem s výtažkem opia, na němž se stane závislou. Provinilý Rossetti (mimo jiné ji podvádí s jinými modelkami) se snaží veškeré utrpení své múzy „kompenzovat“ nabídkou k sňatku v Paříži, ale zesláblou dívku už musí do kostela přinést. A po dvou potratech v depresích umírá na předávkování zmíněnou tinkturou.
Čtrnáct dní v dezinfekci
Senzacechtivé pověsti o exhumaci Siddelové hlásají, že tělo krasavice se zachovalo jako živé, dokonce i vlasy jí prý v rakvi narostly do délky několika metrů! Skutečnost je však jiná: sice se podaří vystřihnout žádaný sešit z jejích kadeří, ale některé stránky rukopisu jsou nečitelné, protože je rozežraly červy. Svazek je kvůli obavám z případné nákazy dva týdny naložen v dezinfekčním roztoku, i poté však vydává děsivý zápach. Rossetti ho proto po přepisu spálí (v muzeích se zachovaly jen tři jeho listy).
Portrét Rossettiho od malíře Williama H. Hunta
Celá akce však vyjde v podstatě naprázdno. Rossettiho smyslná poezie u dobové kritiky nemá očekávaný ohlas, nejen proto si umělec svůj čin do konce života vyčítá. Trpí bludy a nespavost zahání lékem, jehož hořkou pachuť splachuje doušky whisky. A na obou látkách se stane závislým. V roce 1878 už nedokáže malovat a poslední čtyři roky života trpí nadváhou, depresemi a opuštěním od mnoha přátel. Dante Gabriel Rossetti odejde za svou zesnulou láskou Lizzie během léčebného pobytu v Kentu ve věku pouhých 53 let.
Seznam zdrojů:
https://www.davidcastleton.net/dante-gabriel-rossetti-lizzie-siddall-exhumation-book-poems-wife-pre-raphaelites/#
https://www.bbc.com/culture/article/20200103-the-tragedy-of-arts-greatest-supermodel
https://en.wikipedia.org/wiki/Dante_Gabriel_Rossetti
