Článek
Začátkem třicátých let je Adina Mandlová (1910-1991) úspěšná modelka. Ale touží proniknout na Barrandov, do světla ramp a červených koberců filmových premiér. První příležitost dostává ve snímku Děvčátko neříkej ne! z roku 1932, kde odříká jedinou větu „Z lásky bolej vlásky“. Je to sice propadák, ale tato směšná replika i atraktivní vzhled Mandlové upoutají pozornost herce a scenáristy Huga Haase (1901-1968). Do roka a do dne krasavici obsadí do úspěšné komedie Život je pes režiséra Martina Friče. A učiní z ní svou oficiální Titinku. Tak ženatý Haas pro přehlednost nazývá kohortu svých milenek, k nimž patřila mimo jiné Ljuba Hermanová.
Mandlová se nastěhuje do jeho bytu v pražské Revoluční ulici, kde tento neúnavný tvůrce s Fričem chrlí další scénáře. Herečka je zaznamenává na psacím stroji. Ve vztahu se však postupně odcizují. Haas totiž není flamendr pouze na filmovém plátně (viz jejich další společný projekt Ať žije nebožtík z roku 1935), ale i ve skutečnosti. „Někdy jsem ho tři dny neviděla. Kromě toho šňupal kokain, takže mu každou chvíli nezbylo nic ani na domácnost,“ popisovala to ve svých vzpomínkách Mandlová. Každopádně výše zmíněný snímek potvrdí hvězdný status obou protagonistů. „Haas překonal nedůvěru a udělal film zajímavý, plný vtipných průpovídek a situací známé své provenience, a v celku dobrý,“ mínil dobový kritik z Národních listů. Dále si všímá „pěkného nahrávání“ Mandlové a text zakončuje všeříkající větou: „Obecenstvo při premiéře v kinu Světozor se hlučně smálo“.
Mandlová na propagační fotografii z roku 1937. I bez Haase už její sláva stoupá k nebesům
Nejvyšší čas ozřejmit spletitý příběh. Nemocný milionář Kornel (hudebník Karel Hašler) má už dost výstředního života svého synovce Petra Suka v Haasově neodolatelném podání. A zarazí mu příjem peněz. Vyšší finanční obnos pak slíbí své ošetřovatelce Alici (s tváří A. Mandlové) pod podmínkou, že se provdá. Při Sukově lékařské prohlídce dojde k záměně rentgenových snímků a flamendr se dozví, že mu zbývá den života. Rozhodne se ho patřičně prohýřit, ale po menší autonehodě se ocitá se v nemocnici. Ošetřovatelka ho přemluví ke sňatku s kolegyní, která tím získá výše zmíněný majetek. Omyl s diagnozou se poté vysvětlí a vystřízlivělý synovec — sužovaný dotírajícími věřiteli — jde ke strýci požádat o půjčku. Zde ovšem potká Alici, do které se beznadějně zamiluje, aniž by tušil, že je jeho ženou…
Začátek konce
„Přestali jsme spolu spát, protože tvrdil, že je neurastenik. A může se pohlavně vzrušit, jenom když střídá milenky,“ prozradila Mandlová v pamětech. Navíc prý cynicky vtipkoval o svých pohlavních chorobách. Například kapavku měl mít tak velkou, že „ten nejmenší gonokok mu nosil snídani do postele.“ S končícími 30. léty pohasíná i Haasova kariéra - je totiž židovského původu. S nástupem nacismu dostává výpověď z Národního divadla. A se svou manželkou Marií, ale bez čerstvě narozeného syna Ivana (žloutenkou onemocnělý novorozenec by cestu nemusel přežít), prchají do Francie. Ale po napadení této země hitlerovským wehrmachtem rodina mizí do neutrálního Portugalska. A odtud v roce 1940 plují vstříc Americe, zemi zaslíbené emigrantům celého světa.
V lese newyorských mrakodrapů se oba Evropané cítí poněkud ztraceni, ale Haas se uchytí v divadle pro krajany. Úspěch má například s třetí adaptací titulu Velbloud uchem jehly (poprvé tak učinil Karel Lamač v roce 1925, tu druhou o jedenáct let později natočil Otakar Vávra). Své zkušenosti předává i jako profesor na škole Actor's Laboratory Theatre. „Mnoho jsem se napřemýšlel o herectví, za všech možných i nemožných okolností. Pak jsem došel k názoru, že herectví je krásná duševní choroba, ze které se žádný herec nemůže a ani nechce vyléčit,“ svěřil se při té příležitosti Hugo Haas. Zemřel v rakouské metropoli Vídeň dne 1. prosince 1968.
Seznam zdrojů:
Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju (ČSFÚ
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73434/miloval-zeny-a-kokain-pred-55-lety-zemrela-predni-celebrita-prvni-republiky-hugo-haas.html
https://www.dotyk.cz/magazin/herec-hugo-haas-zivotopis-20401228.html
