Hlavní obsah
Lidé a společnost

Mladý galerista Kodl vtrhl do Pařížské ulice. A zatím jen „pálí“ miliardové dědictví Lary Kellnerové

Foto: Jennifer 8. Lee / Creative Commons Licence 4.0 International

Na snímku areál švýcarského veletrhu Art Basel. Vystavoval tam i propagátor mladých umělců Filip Polansky, letos mu však tato nákladná taktika zlomila vaz a po 13 letech svou pražskou galerii zavřel

Spojila je mocná PPF Group. Galerista Jakub Kodl zde před pár lety působil jako finanční analytik, Laře Kellnerové dnes část tohoto holdingu patří. Vzali se a hodlají dobýt světový trh s uměním.

Článek

Je to pár snů. Jakub Kodl (27) a jeho o rok mladší manželka Lara Kodl Kellnerová. Příjmení neklamou: vskutku mluvíme o synu předního galeristy Martina Kodla (65) a jedné z dědiček byznysového impéria PPF Group. Zmíněný mladík o sobě už téměř dekádu dává vědět: zatímco jeho otec z tradiční Galerie Kodl se věnuje výtvarným stálicím, divize KodlContemporary se zaměřovala na čerstvě vycházející jména. Ale loni na podzim se jejich cesty rozdělily. Pod týmž názvem J. Kodl otevřel vlastní galerií v nové skleněné kostce před pražským hotelem Fairmont Golden Prague (dříve Intercontinental). A to na třídě bezuzdného luxusu Pařížská 30.

Kde na to náhlé osamostatnění vzal, není těžké hádat. Jím vyvolená Lara je spolu se svou matkou Renátou, starší sestrou Annou a mladší Marií Isabellou akcionářkou vehiklu, který spravuje aktiva v hodnotě přes jeden bilion korun. Do chodu superholdingu Amalar (spojení křestních jmen zmíněných dam), který od letoška spravuje PPF Group, Lara a Marie zatím moc nemluví. V jeho dozorčí radě — na rozdíl od matky a Anny — mají jen statut pozorovatelek. Na svůj podíl z rozděleného zisku však právo mají, kolik to může být není jasné. Ale za zděděných deset procent akcií PPF Group měl Petr Kellner mladší (35), potomek Petra Kellnera (1964-2021) z prvního manželství, dostat něco přes 40 miliard korun. Pro Laru tedy musí být vklad 50 000 kč do poloviny KodlContemporary vskutku pakatel. Stejnou částku do galerijního eseróčka investoval i její manžel, který v den otevření společného podniku hýřil optimismem. Ano, člověk sice není živ jen chlebem účetních uzávěrek, i tak jeho nadšení brzy zchladíme utilitární řečí čísel.

Z bodu nula do mínusu

„Procházíme se budovou galerie dopoledne před vernisáží pro veřejnost a skoro všechna díla jsou v tuto chvíli již prodána,“ všimla si loni ohromená redaktorka magazínu Forbes. A titulek svého článku začala bombastickou větou Z Bodu 0 mezi světovou špičku. Skočila však na obvyklý trik starých galerijních pardálů - červené puntíky u jakoby prodaných děl. Galerijní výkaz zisku a ztráty účetní uzávěrky z let 2024 a 2025 hovoří jinak. Podle něho tržby z prodeje výrobků a služeb loni dosáhly částky 640 000 kč a tržby za prodej zboží rovných nula korun (!). Pro ilustraci: na zmíněné zahajovací výstavě Kodl mladší shromáždil díla mj. Michaela Rittsteina, Jaroslava Róny, Pasty Onera nebo Josefa Bolfa, jehož autorský rekord za obraz činí 1,4 milionu korun. Se zamhouřením oka by tedy prodej jednoho díla kteréhokoli ze jmenovaných autorů pokryl celoroční tržby této galerie. A to je žalostně málo.

Musíte platit nájem na jednom z nejdražších obchodních míst světa, energie a pojištění, ale i provozní tým včetně znalců či kurátorů (proto nikdo z Kodlových spolupracovníků není zaměstnanec). Nepřekvapí tedy, že za loňský rok manželský pár ve svém exkluzivním podnikání „propálil“ téměř dva a půl milionu korun.

Foto: Marisska / vlastní dílo autorky článku

Sídlo galerie KodlContemporary působí vskutku honosně, ale při nákupu v takovém podniku musíte počítat s mastnou přirážkou. Obvykle to bývá až sto procent oproti cenovce přímo z autorova ateliéru

Kodl se v listopadu loňského roku zúčastnil prestižního uměleckého veletrhu Art Cologne v německém Kolíně nad Rýnem. Pronájem průměrného stánku zde stěží pořídíte pod 35 000 eur (takže i s DPH jste v základu přes milion kč). Nižší stovky eur se připlácejí za elektrické zásuvky, tisíce za pronájem bodové osvětlení. I přeprava samotného umění se snadno může vymknout kontrole. Galerista se musí vypořádat se vším: od daňových předpisů a poplatků za skladování specifických pro danou zemi až po otázku zpětného odvozu neprodaného umění, což má za následek finální kolo výdajů na pokrytí beden, cla a dopravy. Výsledkem je značně riskantní záležitost. I když je účast na veletrhu finančně úspěšná, účetně to nemusí vyjít. „Vyprodaný stánek je velkou vzácností. Někdy ani to nepokryje vzniklé náklady,“ řekl galerista Enrico Polato časopisu Artsy. „Na většině veletrhů platí malé galerie za čtvereční metr stejně jako větší účastníci. Někdy může jeden špatný veletrh skončit uzavřením galerie,“ dodává k tomu britská galeristka Margot Samelová. Některé akce absolvovala vestoje, jindy si v místním železářství koupila skládací židli. Vozit tam a zpět vlastní nábytek, nebo si pronajímat ten veletržní, se jednoduše nevyplatí.

Kdo není uvnitř, je mimo

Ale benjamínek z galerijního rodu Kodlů asi ví, co dělá. O roku 1967, kdy se Art Cologne stal prvním veletrhem současného umění na světě, jsou tyto okázalé akce klíčovým prvkem trhu s uměním. Pro kupující, prodávající i ty, kdo se jen zajímají o umění. Vzhledem k tomu, že se konají téměř v každém koutě světa, může účast na těch správných vést k solidním tržbám a širšímu uznání galerie a jejích umělců. Kodla mladšího sice čtyři výstavní dny u našich západních sousedů stály až dost, ale kdo neinvestuje, ten nevydělá. A samozřejmě se jedná o daňově uznatelný výdaj…

„Obecně je potřeba počítat s tím, že pětadvacet procent věcí nejspíš úplně propadne. Na polovině věcí docela mile vyděláte, například tím vyřešíte inflaci a ještě dostanete něco navíc. A na čtvrtině vyděláte opravdu hodně. Když se to celé sečte, měl byste být v zajímavém plusu. Samozřejmě to ale není hned. Někdy to trvá deset let, někdy i déle,“ tvrdí Jakubův otec Martin Kodl o investování do současného umění. A to může být tvrdý oříšek i pro zavedené hráče v oboru. Nejmocnější muž obchodu s uměním Larry Gagosian (81) musel před časem zavřít své pobočky v Ženevě nebo na západním pobřeží USA. „Nepochopil jsem úplně ty Švýcary. A v San Francisku prostě nikdo nepřišel, bylo tam prázdno.“ A renomovaná Pace Gallery se sedmi pobočkami po celém světě tento měsíc propustila polovinu zaměstnanců a seškrtala soubor zastupovaných umělců o 50 jmen.

Co na to Renáta Kellnerová? „Ještě štěstí, Laro, že KodlContemporary sídlí u nás na Evropské ulici. Když protáhneš své dluhy účetnictvím PPF Group, na léta dopředu si tím o něco snížíme daňové základy. A můj zeťák s tak náročným koníčkem nebude mít čas běhat za holkama,“ rozhodně neřekla tato nejbohatší Češka. To jsme si vyfabulovali. Ale mohla to říct, nemyslíte?

Seznam zdrojů:

https://www.newstream.cz/zpravy-z-firem/ppf-zakotvila-v-praze-dozorci-radu-posiluji-kellnerovy-dcery

https://www.artsy.net/article/artsy-editorial-art-fairs-cost-small-galleries

https://forbes.cz/kral-umeleckych-aukci-martin-kodl-prodal-loni-obrazy-za-tri-ctvrte-miliardy/

https://pagesix.com/2026/04/02/hollywood/art-dealer-larry-gagosian-recalls-rare-misstep-with-san-francisco-gallery/

https://www.artnews.com/art-news/market/pace-gallery-layoffs-artist-roster-cuts-1234788318/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Kodl Contemporary

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz