Článek
„Degradovaly instituci soudu na rozhodčí agenturu, která chrlí jeden zmatečný rozsudek za druhým a to za cenu porušování práv obžalovaných, soudního řádu i ministerských vyhlášek,“ stojí v dopisu, který v srpnu roku 2019 obdržel ústavní soudce Pavel Šámal (72). Tehdy byl šestým rokem předsedou Nejvyššího soudu, až pět měsíců poté vystoupal na Olymp naší justice. „Vaše podání neobsahovalo žádný relevantní důvod, pro které by mohla být podána kárná žaloba,“ kontroval ve své odpovědi Šámal. Co mu na řádění soudkyně Marcely Kebluškové z Obvodního soudu pro Prahu 9 (OS P9) a Michaely Wenzlové, předsedkyně téhož soudu, přišlo jako banalita pod jeho rozlišovací schopností?
Pražské obvodní soudy mají ve své gesci běžnou agendu civilního práva, tedy i žaloby na tzv. černé pasažéry v metropolitní hromadné dopravě. Pokud nezaplatí na místě, v doplatkové kanceláři nebo na písemnou výzvu, následuje soud. Tam však nikoho z právního oddělení Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) nezastihnete. Hony na desítky tisíc neplatičů totiž pořádají externí advokáti, vymahači dluhů s patřičně ostrými lokty. S nimi vytvořilo duo Keblušková-Wenzlová symbiotický ekosystém na oškubávání „černých jezdců“.
Jak to fungovalo? Wenzlová v rozvrhu práce OS P9 určí den projednávání případů DPP. Skrze Ústavu ČR, respektive její Listinu základních práv a svobod, má každý právo na soudní ochranu. Včetně práva na zákonného soudce. Objektivitu jeho výběru zaručuje losovací systém soudu. Zmíněná předsedkyně soudu však do počítačového osudí vloží jen jméno soudkyně Kebluškové. Představte si loterii, v níž mají všechny míčky stejné číslo! A pak se rozjede masakr. Devadesát devět žalovaných ze sta se na výzvu soudu nedostavuje, zhruba po deseti minutách tedy každé jednání končí. Vymahač DPP nemá proti stále stejné tváři soudkyně důvod protestovat. Kašle na ústavou zaručené právo své i žalovaných, protože nikdy neprohrává. A vždy mu přiklepnou nejen jistiny pokut (dostává je pak DPP), ale i tučné náklady řízení. Tučné proto, že požaduje a také dostane násobky toho, co mu Advokátní tarif v této věci přiznává.
Jedna jízda vydá za dvacet šest
Ne maximálně jednonásobek požadované částky (např. u pokuty 1500 kč to může být maximálně patnáct set), protože se jedná o zjednodušené tzv. formulářové žaloby. Vymahači si účtovali nejen úkony právní služby, paušální náhrady výdajů, ale i cestovné a náhradu promeškaného času. Za více než dvojnásobek toho, co smí požadovat – třeba 3081 kč. Dne 28.6. 2018 si cestu z Plzně do Prahy nechali zaplatit šestadvacetkrát. „Mlčeti zlato, mluviti není proč,“ platilo zde až do roku 2019. Tehdy totiž do soudní síně OS P9 vstupuje autor úvodní věty tohoto článku a po svém prohraném řízení se zeptá: „Jste mojí zákonnou soudkyní, paní doktorko?“ Po kratším váhání Keblušková hlesne: „Ano, jsem.“ Ne, nebyla.
Shrnuto a podtrženo: masové porušování ústavou zaručeného práva na zákonného soudce, strážce ústavního pořádku Šámala to však netrápí. Systematické nerespektování stanovení Advokátního tarifu (vyhlášky ministerstva spravedlnosti), k čemuž se opakovaně vyjadřuje Ústavní soud, jeho člena také netrápí. Keblušková jako samosoudkyně ve věcech občanskoprávních s ledovým klidem rozhoduje i údajné porušení přepravního řádu DPP, které sám přepravce označuje za správní delikt. Tedy mimo její kompetenci. Dále Keblušková ignoruje presumpci neviny a nevypořádává se s důkazy obhajoby. Co na to profesor práva Šámal?
Pavel Šámal (zcela vpravo) na snímku z roku 2019
„Kárná žaloba má své místo toliko v případech zjevného (často vědomého) excesu se závažnými důsledky, ve vaší věci však k žádnému zjevnému excesu se závažnými důsledky nedošlo,“ přivírá zrak bývalý předseda Nejvyššího soudu. V inkriminovaném podnětu se však jeho autor nebere jen za práva svá, ale i statisíců jiných občanů. To Šámal čte, a tak jedná obezřetně – už za pár měsíců má být ústavním soudcem. Proto první zamítnutí podnětu k návrhu na zahájení dvou kárných řízení přenechá svému zástupci, místopředsedovi soudu Romanu Fialovi. A tento Šámalův „lidský štít“ se věru snaží. Účelově sáhne po paragrafu 164 zákona o soudech a soudcích, aby podnět mohl označit za stížnost. Ta však může být podána pouze „jde-li o průtahy v řízení, nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti před soudem.“
Jedou v tom všichni?
Vymyslel tím jen důstojného nástupce Hlavy 22: k podnětu by přihlížet musel, ale když ho označí za stížnost, i když si nikdo na nic nestěžuje, tak už ne. Geniální! Jenže autor podnětu se nedá a v odpovědi Šámala upozorní, že takové rozhodnutí podle zákona přísluší jen předsedovi soudu, ne místopředsedovi. A jemně zahrozí negativní publicitou. Tiše zuřící profesor práva se tedy 11. října 2019 uvolí vystoupit ze stínu a věc v souladu se zákonem vyřídí. Soudkyně Keblušková a předsedkyně obvodního soudu Wenzlová jsou pro tuto chvíli zachráněny…
Falešná solidarita však nezná hranic, stejně si počínají i další aktéři. Také tehdejší předseda Vrchního soudu Jaroslav Bureš buď ovládal tyto ochranné mimikry, nebo vůbec netušil, co se na jeho pracovišti děje. Vyřízení tak závažného podnětu se totiž ujala jeho tisková mluvčí (!). „Vaše podání nevzbuzuje důvodné pochybnosti, že by se Vámi jmenovaná soudkyně či soudní funkcionářka mohla dopustit Vámi popsaného kárného provinění,“ napsala Simona Heranová. Ještě hůře si vedlo ministerstvo spravedlnosti, které na podnět neodpovědělo ani po třech měsících a muselo být upomínáno. Rovněž s negativním výsledkem.
Seménko strachu v justici však bylo zaseto. Záhy poté byla Keblušková v tichosti odejita do důchodu a věci DPP na Obvodním soudu pro Prahu 9 začalo rozhodovat více soudců. Přesně v souladu se zněním soudního řádu a Listinou základních práv a svobod.
Z OBSAHU NAVAZUJÍCÍCH ČLÁNKŮ:
Všechny rozsudky ve věcech DPP na nejméně polovině ostatních obvodních soudů jsou rovněž nezákonné a tudíž neplatné. I tady rozhodoval jen jeden soudce. Proč to přepravního molocha nezajímalo, i když byl o praktikách vymahačů informován? Kdo je odpovědný za to, že nemalá část podmínek přepravního řádu DPP obsahuje tzv. nedovolená ujednání (tedy v rozporu se Zákonem o ochraně spotřebitele) a tudíž všechny na jeho základě udělené pokuty jsou rovněž neplatné? Kdy budou všichni nezákonně pokutovaní cestující odškodněni? Čtěte příští týden.
Seznam zdrojů:
Dokumentace z archivu autora článku Martina Stepanova (nar. 1964, bydliště Praha).
Beneficientem finančního výnosů z publikování článku je majitelka tohoto účtu Marisska.
